Sňatky z rozumu? Ne vždy. Habsburk vášnivě miloval českou královnu

Budoucí česká, římská, uherská a chorvatská královna Anna Jagellonská přišla na svět dne 23. července roku 1503 jako první dítě krále Vladislava Jagellonského a Anny z Foix. Král Vladislav tehdy na nic nečekal a svou dceru nabídl římskému králi Maxmiliánovi I. jako budoucí manželku pro jednoho z jeho vnuků. Důvod byl jasný – snaha o uvolnění napjatých vztahů.

V roce 1506 se Anně narodil bratr, Ludvík Jagellonský. Protože se u něj však již brzy po narození objevily zdravotní problémy, ve sňatkové politice stále hrála podstatnou roli právě Anna. O rok později se oba stali uznanými dědici českého království, museli se však naučit česky. V roce 1515 se Vladislav Jagellonský s Maxmiliánem I. Habsburským dohodli ve Vídni na sňatku svých dětí.

Svatba Ferdinanda I. a Anny Jagellonské se konala 26. května roku 1521. Pár se seznámil již o rok dříve a údajně se tehdy Ferdinand do nádherné Anny ihned bezhlavě zamiloval. A Anna prý jeho city opětovala. Samotný svatební obřad byl však poněkud netradiční. Ve Svatoštěpánském dómu ve Vídni tehdy před oltářem stáli Anna Jagellonská a Maxmilián I. Habsburský, který zde byl v roli zástupce jednoho ze svých vnuků. Anna ještě tehdy ani nevěděla, jestli si bere Karla, nebo Ferdinanda. Zároveň si sestru těchto mužů, Marii Habsburskou, vzal Annin bratr Ludvík.

Nakonec se tedy manželem Anny stal Ferdinand, což bylo pro oba štěstí. Manželé se prý velmi milovali a žili spolu ve šťastném a harmonickém vztahu. Ferdinand I. byl nejen inteligentní, vzdělaný a schopný muž, ale také milující a věrný partner nebo skvělý otec patnácti dětí, které mu Anna porodila. Anna Jagellonská byla podle dobových zpráv i portrétů nádherná a okouzlující žena, navíc velmi vzdělaná. Prý vynikala zejména v jízdě na koni, lovu i vyšívání. Schopná byla rovněž v oblasti politiky, její manžel se s ní proto často radil. V roce 1526, kdy Annin bratr Ludvík Jagellonský náhle zemřel v bitvě u Moháče, se Ferdinand stal dědicem uherského a českého království. O rok později se stal českým králem a Anna se stala českou královnou. U lidí byla velmi oblíbená, čímž mimo jiné získala oblibu i pro Habsburky. Díky královně Anně byl třeba také opraven Chrám svatého Víta, který značně utrpěl po požáru v roce 1541.

Ferdinand I. pro svou milovanou manželku nechal vybudovat na Pražském hradě letohrádek, který je po ní pojmenovaný. Letohrádek královny Anny neboli Belvedér patří mezi nejstarší renesanční stavby na našem území a mnohdy se o něm hovoří jako o perle zaalpské renesance. Zahradní letohrádky se u nás do té doby nestavěly, jednalo se tedy o novinku původem z Itálie. Stavitelem toho pražského byl mezi lety 1538 až 1565 Ital Paolo della Stella, ovšem za autora architektonického konceptu je někdy považován samotný panovník Ferdinand I. Současní architekti se totiž domnívají, že projekt stavby má na svědomí nezkušený architekt nebo dokonce úplný amatér. V pozdější době neplnila stavba funkci letohrádku, ale třeba císař Rudolf II. zde měl uloženou část svých uměleckých sbírek.

Královna Anna Jagellonská zemřela dne 27. ledna roku 1547, krátce po porodu dcery Johany. Anně tehdy bylo 43 let. Místem jejího posledního odpočinku se stal Chrám svatého Víta. Ferdinand I. zemřel až o sedmnáct let později, přičemž si na znamení smutku už nikdy neoholil tvář.