Habsburský ret - genetický trest za incest

Přestože církevní právo zakazovalo sňatky blízkých příbuzných (a to dokonce i třeba s kmotrem, který sice nebyl pokrevním příbuzným, ale podle církevního práva představoval člověka příbuzného duchovně). Ale pro mocné Habsburky nebyl nikdy problém sehnat si dispenz, který by jim umožnil výjimku.

A tak na to Habsburkové kvůli udržení pozemkového vlastnictví nebrali ohledy a vesele se provdávali a ženili mezi sebou. Bratranci si brali sestřenice, strýcové své neteře a tety synovce. A tak se stávalo, že babička krále a teta krále bylo jednou a tou samou osobou. Jenomže zmatky v rodokmenu bylo opravdu tou nejmenší starostí, kterou museli Habsburkové řešit.

Jako ukázkový příklad může posloužit španělská větev Habsburské rodu. Ta se sice proslavila zejména výrazně velkým rtem, který ani dvorní malíři nemohli zcela ignorovat, přestože bylo jejich hlavním úkolem prezentovat své chlebodárce v co nejpřitažlivější podobě. Ale slavný ret byl ten nejmenší z problémů, které si pro Habsburky genetiky připravila. Podle všeho to nakonec dokonce vedlo k vymření celé větve, protože poslední mužský potomek rodu byl impotentní, pravděpodobně právě kvůli příliš mnoha příbuzenských sňatků jeho rodičů.

Zpočátku to pravděpodobně nepůsobilo žádné výraznější problémy, přinejmenším nic, co by se nedalo vysvětlit jinak, ale v momentě, kdy se takové to sňatky opakovaly v průběhu několika generací, docházelo k čím dál větším zdravotním i psychickým komplikacím. Kromě různých deformací spíše kosmetického charakteru, jako byl onen slavný habsburský ret, se čím dál tím častěji objevovaly i složitější komplikace.

Vše v podstatě vyvrcholilo v osobě španělského krále Karla II. Ten trpěl řadou psychických problémů (uvažuje se zejména o paronoie a schizofrenii), měl obrovsky jazyk, který mu komplikoval dokonce i samotné mluvení a řadu dalších vzhledových deformací. Ty byly ještě násobené jeho mentální zaostalostí, podle historických zpráv se naučil mluvit až ve 4 letech, a tak tak, že se naučil číst a psát. Komplikovanějším panovnickým rozhodnutím samozřejmě nerozuměl vůbec. Trpěl také řadou střevních problémů. Ovšem to, co bylo pro španělskou dynastickou větev osudné byly problémy s předčasnou ejakulací, která mu znemožňovala zplodit potomky (alespoň to měla tvrdit jeho manželka Marie Orleánská).

Největším problém příbuzenských sňatků je, že genetická onemocnění, která jsou normálně poměrně vzácná, se díky opakovaní stále stejných genů mají mnohem větší šanci projevit. Ty poté mohou mít celou řadu projevů. Patrně prvním příslušníkem habsburské dynastie, od kterého se dále předávaly geneticky podmíněné psychické problémy, byla Johanka Šílená. Ta spojovala obě větvě habsburské rodu – španělskou a rakouskou.

Proto se psychické problémy projevovaly i u „našich“ středoevropských Habsburků, patrně nejvýrazněji u Rudolfa II., který trpěl pravděpodobně nějakou formou paranoie. Vše vyvrcholilo u jeho levobočka, Julia Cesara de Austria, který trpěl násilnickými a psychopatickými sklony. Měl na krku hned několik vražd, mimo jiné zavraždil v záchvatu zuřivosti naprosto brutálním způsobem svou milenku, kterou doslova rozsekal na kusy. Jak vidno v jeho případě nepomohlo ani to, že ho císař Rudolf zplodil s milenkou hraběnkou Kateřinou Stradovou, která jeho blízkou příbuznou nebyla.