Hrad Jindřichův Hradec: Jeho počátky patří k záhadám české historie

Areál Jindřichohradeckého hradu a zámku, který se během staletí rozrostl do plochy dnešních tří a půl hektarů, byl postupně vystavěn na místě staršího slovanského hradiště, doloženého archeologickým průzkumem již od 10. století. Hradiště bylo jedním z pomezních hradů, tedy součástí tzv. hradské soustavy, jejímž prostřednictvím bylo spravováno české knížectví. Vedla tudy navíc důležitá obchodní stezka z jihu Evropy.

Jak alespoň z části vypadalo původní přemyslovské hradiště, odhalil v druhé polovině 20. století archeologický výzkum, který zde mimo jiné odkryl část valu a příkopu z mladohradištního období. Dodnes ale tento výzkum nebyl kompletně zpracován. Zdá se, že díky tomu, že byl hrad postaven na místě hradiště, byla zastavěná plocha neobvykle rozsáhlá. Dispozice byla trojdílná. Jako první byl postaven okrouhlý bergfrit přístupný románským portálkem v patře. Vzhledem k tomu, že opevnění hradiště bylo stále funkční, stavebníci pokračovali výstavbou obytných prostor – k věži byl připojen románsko-gotický palác. Poté bylo trojúhelníkové hradní jádro obehnáno masivní zdí, která sledovala průběh mladohradištního příkopu a za ním byla vystavěna menší hradba parkánová. Druhý, o něco mladší gotický palác stál na místě dnešního Španělského křídla.

Návaznost na starší knížecí hradiště a rozlehlost areálu vedla některé badatele v čele s prof. Tomášem Durdíkem k závěrům, že byl hrad na počátku 13. století vystavěn králem Přemyslem Otakarem I. a jednalo se tedy o královský hrad. Tyto názory už ale dnes nejsou všeobecně přijímány, jelikož chybí jakékoliv důkazy o královské aktivitě či vůli, která by zde v této době působila. Naopak je zde na první pohled vidět politická a mocenská aktivita významného rodu Vítkovců. Právě výhradně s nimi je hrad také po další léta v písemných pramenech spojován. 

První zmínka o hradu pochází z roku 1220, kdy se uvádí jako „Novum castrum“, tedy "Nový hrad". Jeho založení je dnes na základě výše zmíněných indicií spojováno s rodem Vítkovců, jehož příslušníci byli v této době velice mocní a majetní, navíc zastávali důležité státnické funkce, tudíž si hrad takovýchto kvalit mohli dovolit. Za zakladatele je považován Jindřich z rodu Vítkovců, který byl též zakladatelem samostatné linie pánů z Hradce. Těm zdejší sídlo patřilo po dalších 400 let.

Celý středověký stavební vývoj sledoval jak vysokou míru obranyschopnosti, tak také reprezentativní charakter samotného sídla. Starý palác při Černé věži se rozrostl ve více stavebních fázích. Jeho současná rozloha je dána poslední, pozdněgotickou úpravou na přelomu 15. a 16. století. Příslušníci rodu pánů z Hradce ovlivňovali podstatně veškeré hospodářské, politické i kulturní dění v této oblasti a téměř v každé generaci zastávali i významné funkce na královském dvoře. Význam jejich rodu se tak logicky projevil i v postupném rozšiřování sídla z pevného románsko-gotického hradu v monumentální, výtvarně náročně řešenou a dokonale opevněnou gotickou pevnost. Od začátku 16. století byla postupně realizována přestavba starého hradu na renesanční rezidenci podle představ pánů z Hradce, jejichž vkus tříbilo téměř neustálé cestování s panovnickým dvorem.

Na plánech se podíleli významní architekti a stavitelé, jako Antonio Ericer či Baldassare Maggi. Touto velkorysou přestavbou byl stavební vývoj areálu v zásadě ukončen. Úpravy za dalších majitelů měly již jen dílčí charakter a renesanční podobu zámku téměř nepoznamenaly. Objekt si navíc uchoval své románsko-gotické srdce, které přežilo mocný rod pánů z Hradce, svých zakladatelů, který vymřel po meči v osobě Jáchyma Oldřicha z Hradce v roce 1604.