410 let od úmrtí Čachtické paní. Byla to skutečně krutá vražedkyně?

Alžběta Báthoryová se narodila sedmého srpnového dne roku 1560 do jedné z nejzámožnějších a nejvlivnějších šlechtických uherských rodin. Její strýc byl dokonce polským králem. Toto příbuzenství údajně hraběnce zachránilo život, když byla obviněna z mučení stovek mladých žen na svém panství. Skutečně se ale hrůzných vražd dopustila?

Na tuto otázku neznají spolehlivou odpověď ani historici. Část z nich tvrdí, že Báthoryová byla opravdu sadistickou osobností a má na svědomí desítky až stovky lidských životů. Další skupina odborníků se domnívá, že hraběnka nebyla žádnou krutou vražedkyní, ale spíše se mnohým svým současníkům kvůli svému majetku stala trnem v oku, a proto se jí chtěli zbavit a přijít tak k jejímu bohatství.

Pravdou zřejmě je, že Alžběta Báthoryová měla jisté genetické předpoklady k psychickým poruchám. V rodině Báthoryů se prokazatelně objevovaly nemoci, jako je epilepsie, poruchy osobnosti, sexuální zvrácenost nebo krutá povaha. Mnozí její příbuzní trpěli záchvaty, někteří se vyžívali v popravování svých poddaných, ale i členů rodiny. Tyto vlastnosti nebyly vlastní pouze mužům, ale také ženám z rodu Báthoryů. Alžbětina teta kupříkladu zavraždila jednoho ze svých manželů.

Na jaře roku 1575 se Alžběta provdala za Františka Nádasdyho a usídlila se na čachtickém panství, kde strávila většinu svého života. Protože její manžel většinu času zasvětil boji s Turky, starala se o panství právě Alžběta. Hraběnka tak měla nad svými poddanými velkou moc a nikdo ji neomezoval, a tak prý mohla páchat zločiny, aniž by na to dlouhou dobu někdo přišel.

To, že se hraběnka Báthoryová vyžívá v mučení a vraždění mladých dívek, bylo prý veřejným tajemstvím. Ze strachu ovšem nikdo z poddaných Čachtickou paní neudal patřičným úřadům. Navíc se na hrůzných činech mělo podílet i hraběnčino služebnictvo. Z románů o hraběnce Báthoryové je patrné, že to byly sloužící ženy, kdo jí radily koupat se v krvi nevinných děvčat, aby si zajistila věčné mládí. Jedná se však patrně o pouhý výplod bujné fantazie spisovatelů. Že by se Alžběta koupala v krvi, to není historickými prameny doloženo. Je však pravděpodobné, že se dopustila několika vražd.

Oběti si Alžběta Báthoryová vybírala mezi svými služebnými. Byla to mladá děvčata pocházející z chudých poměrů, ale i z řad nižší uherské šlechty. Dívky většinou nastupovaly do služby k hraběnce s radostí a vidinou lukrativního výdělku. Také věřily, že jako služky u šlechtičny možná najdou bohatého ženicha. Na hradě je však čekala jistá smrt. Hraběnka je měla prý i dlouhé dny krutě mučit. Mrtvol se pak zbavovala pomocí svých věrných a stejně zvrácených sluhů, kteří se na zločinech podíleli a tajně oběti pohřbívali.

Čachtická paní se týrání a vraždění prý dopouštěla více než dvacet let. Dlouhou dobu nechtěl nikdo věřit povídačkám o tom, jak se od hraběnky nevracejí děvčata domů ze služby a že na hradě dochází k týrání dívek. Na jaře roku 1610 se královští úředníci rozhodli situaci přeci jen raději prověřit a vyslechli několik svědků. Jejich výpovědi je překvapily a šokovaly. Několik lidí uvedlo jména dívek, které za podivných okolností u hraběnky zemřely a byly narychlo pohřbeny. Objevili se také jedinci, kteří věděli o tom, že Čachtická paní dívky do krve bičovala, pálila je horkým železem a jiným způsobem je mučila. Někteří sloužící byli nuceni tajně pohřbít mrtvá děvčata, přičemž si na jejich tělech všimli modřin a nápadných krvavých šrámů.

Na konci roku 1610 se na zločiny již definitivně přišlo, když Alžbětu Báthoryovou palatin Jiří Thurzo, po králi druhý nejmocnější muž v zemi, přistihl přímo při týrání děvčat. Soud s obviněnými probíhal na počátku roku 1611. Služebníci podílející se na vraždách byli odsouzeni k trestu smrti upálením a stětím. Alžběta Báthoryová se trestu smrti údajně vyhnula díky svému přátelství s Thurzem a příbuzenskému vztahu s polským panovníkem. Hraběnka byla vězněna na Čachtickém hradě, kde před 410 lety, dne 21. srpna 1614 ve věku 54 let zemřela. Zda byla skutečně krvelačnou a masovou vražedkyní, nebo obětí spiknutí, to zůstává záhadou.