Bojíte se pavouků? Zcela zbytečně, shodují se vědci. Proč vzniká arachnofobie ale zatím neví

Veterinář Jiří Henych pro EuroZprávy.cz vysvětlil, jak pavouci žijí, a že pro člověka jsou jen málo nebezpeční. „Pavouci jsou užiteční. U nás neexistuje žádný pavoukovec, který by dokázal vážně zranit nebo usmrtit psa, kočku nebo člověka. Panický strach z pavouků ubližuje víc než samotní pavouci. Alergie speciální pro pavoučí kousnutí nebyla popsána,“ nastínil Henych.

Pavouci se za obětí nehoní, chytají ji do sítě. „Kdokoli je natolik silný, že pavučinu protrhne, nemůže být oběť. Pověsti o pavoucích honících lidi jsou hororová fikce,“ uvedl veterinář. Podle něj ale je situace jiná v teplejších krajích. „Existuje několik velmi jedovatých pavouků, třeba černá vdova (rod Lactrodectus) umí zabít i člověka. Pak tu je spoustu pavoukovitých, kam patří sklípkani, škorpioni, tarantule nebo klíšťata, ale to nejsou pavouci. Pro laika to moc neznamená, všichni jsou si podobní. Jen tak pro zajímavost - pavoukovití (Arachnida) nejsou hmyz (Insecta). Hmyzu existuje miliony druhů, většina z nich nebyla nikdy popsána, pavoukovců je o řád méně, z nichž pavouci (Araneae) tvoří jen menšinu,“ shrnul.

Pavouk ani neprokousne lidskou kůži. Pokud se mu podaří najít slabé místo, malinko to štípne, jak vysvětlil Jiří Henych. „Časem se vytvoří puchýřek jako po bodnutí komárem, ale hojí se podstatně déle, klidně i týdny. Je to způsobeno trávicím enzymem, který pavouk do rány vstříkne. Cytotoxin, který všichni pavouci vylučují, není nervový jed, ale enzym. Neexistuje proti němu protijed. Vyskytuje se nejen u pavouků, ale třeba i u bakterií. ‚Vakuolizační cytotoxin A‘ patří k hlavním jedům, kterými bakterie Helicobacter pylori způsobuje žaludeční vředy u člověka,“ popsal.

„Pavouk nejprve znehybní hmyz v síti tím, že ho zabalí do pavučiny, stříkne do něj trávicí enzym ze svého střeva, a pak čeká mnoho hodin, než mu jídlo zfermentuje. Neumí kousat, nemá žvýkací svaly, stravu saje pouze tekutou. Natrávený obsah hmyzu v exoskeletu z kreatinu vydrží v síti mnoho týdnů jako konzerva. Někteří pavouci jí pouze jednou za pár měsíců. Mají-li dost jídla, dokáží se překotně množit,“ dodal Henych.

Dále Henych vysvětlil také zamrzání a cestování pavouků. „Samičky bývají velké a silné, některé své slabší protějšky po páření usmrtí, vysají. Nakladou až 1000 vajíček v jednom kokonu. Žijí i několik let. Někteří nově narození pavouci umí vypustit vlákno, nechat se unášet větrem, a to na hodně velkou vzdálenost. Poletováním pavouků je pověstné babí léto. Pokud mají to štěstí a dostanou se do tryskového proudění, zmrznou, cestují od nás do Asie, případně z Ameriky do Evropy, rozmrznou a žijí dál,“ vyjmenoval veterinář.

Co je to arachnofobie?

Podstatu arachnofobie vysvětlila pro EuroZprávy.cz psychoterapeutka Hellen Holečková z psychologické poradny Mojra. „Projevuje se nepřiměřenou reakcí na pavouky, kdy se postižený dostane do stavu nekontrolované paniky, a to přesto, že se ho pavouk vůbec nedotýká. Někomu dokonce vadí, když ho vidí jen na obrázku,“ nastínila terapeutka.

Dodala, že se terapeuti neshodnou, proč se to některým lidem děje. „Je ale jisté, že fóbie z pavouků patří k nejčastějším. Proto se uvažuje o tom, že jde o genetickou paměť a strach nás dříve před jedovatými pavouky chránil,“ řekla.

Podle ní může jít také o dědičnost. „Pokud se matka bojí pavouků, bude se bát i dítě. Pokud dojde skutečně k záchvatu, pak se projevuje bušením srdce, potížemi s dýcháním a návaly horka. Postižený se třese a má sucho v ústech. Nedokáže přitom pavouka zneškodnit, i když je to snadné,“ vyjmenovala Holečková.

Paniku mnohdy vytváří média

Média mají rády senzace. Tým 60 vědců, který vedl výzkum o medializaci pavoučích kousnutí, se zaměřil na často používaná slova. Nejčastěji se vyskytují slova jako „ďábel“, „zabiják“, „krutý“, „noční můra“ a „teror“. Arachnoložka z quebecké McGillovy univerzity Catherine Scottová, která je součástí tohoto týmu, popsala, že z více než 5 300 článků publikovaných mezi lety 2010 a 2020 jich v sobě 47 procent neslo faktické chyby. „Myslím, že toto hovoří za vše. Mýty a fascinace, který přichází z pavouky, jsou všechno produkty strachu,“ popsala Scottová pro NY Times.

Většina těchto výsledků vědce nepřekvapila. Jsou na takové články o pavoucích zvyklí a v problematice se pohybují obratně. „O jistých věcech se zkrátka jako o senzacích mluví,“ myslí si ekolog Mammola.

Jsou obavy iracionální?

Terapie se při arachnofobii používá při opravdu vážných případech. „Jde přitom o dlouhodobý proces a je třeba spolupráce a souhlas klienta. Je důležité zjistit, jestli se jedná o prvotní strach z pavouků, nebo je to sekundární příznak, jako je například následek traumatu. Klient mohl být obětí násilí, které se dělo v místnosti, kde byli pavouci. Tedy musí se odlišit, jestli je podstata arachnofobie důsledkem nebo primární příčinou. Pak se dá pracovat na odstranění symptomů,“ vysvětlila psychoterapeutka Holečková.

„Arachnofobie pravděpodobně vznikla jako spontánní reakce na výskyt jedovatých druhů pavouků,“ řekl pro EuroZprávy.cz zoolog z Ústavu botaniky a zoologie v Brně Stano Pekar. Věnuje se arachnologii, což je věda o pavoucích. „V minulosti byly jedovaté druhy v Evropě hojné. V současné době je ale arachnofobie v evropské populaci iracionální. Myslím si, že je to zkrátka vrozená vlastnost,“ doplnil Pekar.

„Pavouci nemají z cestování strach. Lidé by z cestování strach mít měli. Rozhodně mnohem větší než z pavouků. Pavouci nám nikdy neublížili. Byli na této planetě dávno před tím, než se objevil první savec, a budou tu i poté, až přestane mít poslední člověk arachnofobii,“ pousmál se veterinář Jiří Henych.