Co způsobuje polární záři? Slunce má na nás větší vliv, než si myslíme

Jak už samotné slovo napovídá, tak polární záře skutečně vznikají v oblasti dvou pólů, a to jak severního, tak i jižního. Podle toho, v jaké lokalitě se zrovna nacházejí, je také pojmenováváme. Na severní polokouli hovoříme o severní záři (aurora borealis) a na jihu o jižní záři (aurora australis). Jeden by mohl tvrdit, že příčiny jejích vzniků jsou stejné jako u duhy, kdy dochází k rozkladu světla. A něco pravdy by na tom bylo. Celá podstata ale tkví v něčem úplně jiném.

Nejprve bychom si měli klást otázku, proč polární září můžeme spatřit pouze ve vybraných zeměpisných šířkách, respektive v blízkosti pólů. Důvod je prostý! V jakém dalším oboru jsme během povinné školní docházky přišli do styku se severním a jižním pólem? Kromě geografie také ve fyzice, kdy jsme se učili o magnetickém poli. To je právě pro vznik barevných úkazů, které dávají nehostinným zamrzlým krajinám veselejší nádech, klíčové.

Jedná se totiž o vzájemné působení magnetického pole Země a Slunce, které kromě UV záření a dalších, ovlivňuje dění na naší planetě více, než si dokážeme představit. Vše způsobují takzvané sluneční skvrny, za nimiž stojí nerovnosti ve slunečním magnetickém poli. Ty pak vyvolávají erupce nabitých částic atomů, tedy protonů s kladným nábojem a elektronů s nábojem záporným. Tomuto procesu se v odborné terminologii říká ionizace.

Tento mrak ionizovaných částic s kladným nebo záporným nábojem se pak pohybuje vesmírem 0,1 % rychlostí světla a po kontaktu s magnetickým polem Země, v němž se setká s neutrálními atomy (atom je částicí bez náboje, kdy je počet elektronů vně jádra a protonů uvnitř jádra totožný). Ty pak způsobují rozsvícení nabitých částic proudících ve slunečním větru z nerovnovážného magnetického pole Slunce.

Důvod, proč se s tímto pozoruhodným atmosferickým jevem můžeme setkat výhradně v polárních oblastech, i když i v našich končinách byla polární záře vzácně spatřená, je prostý. Čím blíž se nacházíme, ať už severnímu nebo jižnímu pólu, tím je také větší magnetické pole Země. Jedná se svým způsobem i o jakousi ochrannou aktivitu, neboť kdyby atomy zemského pláště nezachytily ionizované částice slunečního větru, mohla by nás zahubit případná radiace. 

Pokud jde o barvu polární záře, tak ta je z velké části závislá tom, s jakými atomy, respektive jakých prvků, přijdou ionty slunečního větru do styku. Jelikož jím je nejčastěji kyslík, má tendenci se zbarvovat do zelena. Někdy se ale stane, že se střetne s dusíkem, a pak se setkáváme buď s modrou nebo červenou září.