Čokoláda byla v minulosti pochoutkou pro nejbohatší vrstvy společnosti i lékem

Čokoláda jako luxusní pochoutka

Na evropský kontinent se čokoláda (respektive kakao, ze kterého se vyrábí) dostala v 16. století. Traduje se, že ji z Ameriky dovezl roku 1528 do Španělska mořeplavec Hernán Cortés, a to včetně náčiní, které původní američtí obyvatelé pro přípravu čokoládového nápoje používali. Po dlouhá léta si Španělé čokoládu střežili, teprve na začátku 17. století ji začali vyvážet za hranice, nejprve do Itálie a Nizozemí. Zde se však nová komodita zpočátku setkala spíše s nedůvěrou a odporem. Údajně Holanďané náklad kakaových bobů na lodi považovali za ovčí trus, a proto je chtěli vyhodit. Z Itálie a Nizozemí se pochoutka šířila dále do Evropy, a to především na královské dvory a šlechtická sídla. Čokoláda byla luxusním zbožím, které si mohly dovolit jen ty nejbohatší vrstvy společnosti. V našich zemích se čokoláda objevila někdy koncem 18. století a brzy se stala oblíbenou luxusní delikatesou, ale i lékem.

Čokoláda byla po dlouhou dobu vzácností, ve velkém množství se začala prodávat až na sklonku 19. století, kdy vznikaly továrny na její výrobu. Protože kakao patřilo k velmi drahým surovinám, mnohdy se ho do čokolády dávalo jenom nepatrné množství, což však značně ubíralo na kvalitě výrobku. Dělo se tak ještě ve 20. století, což dokládá text z knihy Domácí lékařka z roku 1923: 

„Bohužel bývají jak kakao, tak čokoláda nestoudným způsobem falšovány, takže jen u drahého zboží můžeme býti jisti, že obdržíme čistý výrobek. Laciné druhy jsou vesměs bezcenné, ani výživné, ani nervy povzbuzující. Co všechno upotřebí se k porušování, ukazuje tento výpočet věcí, které v levném zboží můžeme nalézti: mouka, pražené žaludy, kaštany, práškové dřevo z doutníkových krabic, lůj skopový, telecí, sesamský olej.“

Čokoláda jako lék

Čokoládu v 18. a 19. století zhotovovali výhradně cukráři a lékárníci, a to v poměrně malém množství. V cukrárnách i lékárnách byla čokoláda k dostání v podobě malých pralinek, které odpovídaly lékařskému dávkování. Léčivé schopnosti se čokoládě připisovaly po staletí, z roku 1894 pochází tyto řádky:

„Hodí se velmi dobře jako nápoj pro lidi, kteří mnoho seděti musejí a duševně se namáhají. – I pro slabé žaludky a lidi slabé soustavy tělesné se hodí jako dobře stravitelná potrava, zvláště když se z větší části svého tuku zbaví, který pro sesláblé žaludky těžko stravitelným jest a rovněž se málo koření přidá, takže taková zdravotní čokoláda pro lidi neduživé, z nemoci se pozdravující aneb slabé tělesné soustavy, dobrým prostředkem tělo posilujícím jest.“

Ještě počátkem minulého století se doporučovalo užívání čokolády slabým a nemocným lidem. Čokoláda totiž dle názoru tehdejších odborníků mohla plnohodnotně nahrazovat jídlo, protože je sama o sobě velice výživná. V roce 1907 se například v časopise Epocha psalo:

„Čokoláda sestávající hlavně z kakaa, cukru a z různých přísad, jež se jí přidávají dle jakosti, má zvláště výživné vlastnosti, které z ní tvoří skutečně úplný pokrm, jež je sám o sobě s to dodat lidskému ústrojí prvky nevyhnutelné pro vykonání všech jeho správných funkcí.“