Hrad Kunžvart: Tichý a záhadný strážce šumavského hvozdu

Hrad stojí na stejnojmenném vrcholu, který tvoří žulový výchoz východní rozsochy hory Strážný. Se svou polohou v nadmořské výšce 1033 metrů patří k nejvýše položeným hradům v České republice. Primů má však tento hrad více.

Badatelé se o hrad začali více zajímat až v pokročilé 2. polovině 20. století, přesto si hrad dodnes nezasloužil dostatečnou pozornost, která by dokázala odpovědět na mnoho otázek kolem něj.

První otázkou je, kdy byl hrad vystavěn. K jeho založení a počátkům chybí jakékoliv písemné zprávy.  Poprvé se připomíná až v listině z roku 1359 jako „castrum Kungenslen“, když byl Karlem IV. společně s vimperským panstvím potvrzen Peškovi z Janovic a synům jeho bratra Herbarta. Odborníci se však domnívají, že hrad je jedním ze stavebních počinů otce Karla IV., krále Jana Lucemburského, který se tak snažil zajistit jižní hranici. Hrad totiž leží asi 1,5 kilometru od městyse Strážný u státních hranic. Samotný název obce napovídá o historické povaze tohoto místa, coby strážního bodu na historickém přechodu přes zemskou hranici, kterou měl nedaleký hrad Kunžvart střežit. Jeho roli potvrzuje i původní název Königswarte, v překladu „Královská stráž“.

S odkazem na současný stav bádání tak lze říci, že hrad vznikl pravděpodobně na počátku 14. století z podnětu Jana Lucemburského. Strážný objekt zde ovšem mohl stát již dříve, za časů posledních Přemyslovců, jelikož archeologické nálezy svědčí o lidské aktivitě v místech hradu už ve 13. století.

Je-li takto prozatím vysvětlen původ a funkce hradu, je zajímavé dodat, že svou roli hrad zřejmě brzy ztrácí, jelikož po převodu do majetku pánů z Janovic spočinul zcela na periferii zájmu. Hebart z Janovic a jeho následníci, stejně jako další majitelé vimperského panství, kterými byli například Kaplířové ze Sulevic, Malovcové z Malovic, Rožmberkové či Kolovratové, sídlili výhradně na pohodlnějším hradě, později zámku, ve Vimperku. Zda svou strážní roli, spojenou například s výběrem cla, plnil Kunžvart i za šlechtických majitelů během 14. a 15. století je těžké říci.

K zániku hradu došlo nejpozději během 1. poloviny 16. století. V roce 1547 se hrad Kunžvart uvádí jako pustý. Poslední zpráva z roku 1578 hovoří o požáru na hradě. Je zřejmé, že během následujících desetiletí se nadobro začal měnit ve zříceninu.

Poslední záhadou je samotná podoba hradu. Jeho pozůstatky dodnes představuje pouze zmíněná kamenná věž, která se tyčí do výše asi 15 metrů. Přístupová cesta vedla k hradu od západu, kde byl hrad chráněn skalní rozsedlinou upravenou na příkop. Kolem hradu však chybí jakékoliv pozůstatky po dalších objektech či po opevnění, což při existenci kamenné konstrukce obytné věže může zarážet. Je více než pravděpodobné, že areál hradu musel být ohrazen. Bylo to však zřejmě jen pomocí dřevěného opevnění, snad formou palisády.

Zajímavé je i provedení samotné věže. Jedná se o čtverhrannou věž, kterou lze považovat za donjon, tedy obytnou věž, se zaobleným západním nárožím. Nad pravidelným, téměř čtvercovým půdorysem o straně 10 × 10 metrů, se zvedala tři zděná podlaží a nelze vyloučit další dřevěnou nebo hrázděnou nástavbu. Jednotlivá patra byla plochostropá. Zdi věže mají tloušťku 240 cm, v jihovýchodní stěně jsou dochována tři střílnová okénka a čtvrté je v severovýchodní stěně nad vstupem do hradu. Ze tří rozměrných čtvercových oken ve druhém podlaží jsou dvě již zřícená. Situování a formát oken napovídá, že obytné prostory se nacházely až ve druhém a vyšším patře. Do přízemí se vstupovalo průchodem opatřeným na obou koncích portály, z nichž vnější bylo možné zajistit mohutnou závorou.

Hrad tak ve své době představoval jednoduchý typ donjonového hradu. K plnému zodpovězení jeho počátků a konkrétní podobě by však bylo zapotřebí archeologického výzkumu. Do té doby si hrad uchová kouzlo neznáma.