Hrad Přimda představuje v českých dějinách mnohá „nej“

Hrad Přimda, německy Burg Pfraumberg, dnes představuje pozoruhodnou, romanticky vyhlížející zříceninu středověkého hradu. Jedná se o jeden z mála hradů, kde se dodnes návštěvníci mohou seznámit s románským pevnostním stavitelstvím, neboť zachovaná část hradu představuje nejstarší stavební etapu. Mladší, především gotické přístavby v podobě opevnění, dalších obytných, hospodářských a provozních budov, např. stájí, se již nedochovaly.

I to lze zařadit mezi pomyslná „nej“ tohoto hradu. V České republice bychom sice našli celou řadu dalších v jádru románských hradů, např. Pražský hrad či Olomouc, ale přestavby a dostavby jsou u těchto objektů tolik citelné, že v dané hmotě románské jádro představuje jen drobnou část, kterou přehlušuje nános gotiky či baroka.

Mezi další „nej“ hradu Přimda jistě patří skutečnost, že se dle písemných zpráv jedná o starší kamennou stavbu, než kterou je Pražský hrad, který byl „po způsobu latinských měst“ přestavěn do kamenné podoby v roce 1135. O Přimdě můžeme hovořit spolehlivě k roku 1126, přičemž se nadále vede diskuze, zda v dané době došlo skutečně k přestavbě již staršího, v daných místech existujícího opevněného bodu, nebo spíše k novostavbě Přimdy v podobě dodnes dochované kamenné obytné věže, tzv. donjonu a románského opevnění. Starší hypotézy, že se o hradě Přimda zmiňuje již Kosmas k roku 1121, jsou dnes spíše odmítány.

S tím se pojí i odmítání starší teze o zakladatelské činnosti cizí, konkrétně německé vrchnosti v osobě Děpolda II. z Vohburku. V daném roce 1126 již hrad Přimda nevznikal ve zcela liduprázdné oblasti, neboť zde v posledních přibližně 10 letech docházelo ke kolonizaci z popudu kladrubského benediktinského kláštera. Za zakladatele je tak považován buď kníže Vladislav I. či spíše jeho nástupce kníže Soběslav I.

Z díla zakladatele hradu se dodnes dochovala nejstarší samostatně stojící románská fortifikační stavba. Ta navíc obsahuje nejstarší dochovanou vězeňskou celu. Již od počátku Přimda sloužila jako odlehlý kriminál a již ve 12. století zde byl hned dvakrát vězněn budoucí kníže Soběslav II. Asi nejslavnějším vězněm byl ale kralevic Přemysl, pozdější král Přemysl Otakar II.

Dochoval se zde i nejstarší, dodnes provozuschopný záchod, lépe řečeno prevét. V rámci obytné části věže pak zbytek nejstaršího známého krbu. Ten představoval hlavní zdroj tepla a ukazuje starší, méně hospodárný způsob vytápění na středověkých sídlech před nástupem kachlových kamen, která se u nás začínají rozšiřovat až během pokročilého 13. století.

Přimda také představuje jeden z nejvýše položených hradů u nás. Leží na stejnojmenném kopci s nadmořskou výškou 847 metrů. Mezi charakteristiky Přimdy patří i jedny z nejnáročnějších klimatických podmínek v hradním prostředí, dané polohou na vysokém, nechráněném kopci v prostoru Českého lesa.

Přimda také patří mezi nejdéle exitující, tedy provozované hrady u nás. Od 20. let 12. století si udržoval především svou vojenskou a strážní roli a to až do pokročilé 1. poloviny 16. století, kdy začínalo obecně docházet k opouštění starých, nepohodlných hradů a stěhování šlechty do pohodlnějších zámků. Za Švamberků v 16. století Přimda chátrala a ani dílčí opravy a některé nové hospodářské budovy stav hradu nezlepšily. Došlo i k bourání některých částí hradu.

K definitivnímu opuštění došlo před rokem 1609, kdy je Přimda uváděna jako rozbořená a pustá. V roce 1711 do obytné věže uhodil blesk a následně se zbortila její jihozápadní část až do úrovně přízemí.

S touto poslední skutečností jsou spojeny i některá méně slavná „nej“, mezi něž patří ne zcela citlivé a podařené rekonstrukce hradu, zahájené již na konci 19. století a v různých etapách pokračující až do 70. let 20. století. Právě v poslední etapě došlo např. k necitlivému užití betonové injektáže, hrubé úpravě okolního terénu a k nedbalým úpravám věže, které způsobily zranění návštěvníků a dokonce i smrt. K bezpečnému zajištění objektu došlo až v 21. století.