Hrad Sion byl místem posledního vzdoru husitů proti Šelmě ryšavé

Příznačný název středověkého hradu „Sion“ pochází z Bible. Ostatně mnoho hradů v 15. století dostávalo během válek mezi husity a katolíky názvy s odkazem na víru a smýšlení svých majitelů (například hrad Kalich, založený husitským hejtmanem Janem Žižkou a sousední vzdorohrad Panna, založený Zikmundem Děčínským z Vartenberka v Českém středohoří). Slovo Sion mělo v Bibli původně význam rovnající se „tvrzi“ či „pevnosti“, následně odpovídalo označení města, v němž žijí lidé Boží.

Hrad Sion nedaleko Kutné Hory v sobě jistě pojil jak pevnostní tak duchovní aspekty. Nechal jej vystavět slavný husitský hejtman Jan Roháč z Dubé, který se asi nejvíce proslavil svým trvajícím odporem vůči králi Zikmundovi Lucemburskému, dobově přezdívanému Šelma ryšavá.

Kdy přesně hrad vznikl, není známo. Stalo se tak nejspíše ve 20. až 30. letech 15. století. Objevují se i názory, že zde původně stál starší hrad, či menší opevněný objekt, který byl během 1. poloviny 15. století nahrazen hradem Jana Roháče z Dubé. První písemná zmínka o Sionu každopádně pochází z 15. února 1437.

Hrad byl nejspíše původně zamýšlen jako pohodlné reprezentativní sídlo svého majitele, který se při obraně mohl spoléhat na nedaleká města Kutnou Horu a Čáslav, kde zastával funkci hejtmana. Ke změně však došlo po velké bitvě u Lipan v roce 1434. Radikální husité, odpůrci krále Zikmunda Lucemburského, zde byli poraženi umírněnějšími husity, kteří už nechtěli ve válkách pokračovat.  Ne všichni však byli po bitvě ochotni se vzdát a poklonit se novému králi. Jedním z nich byl i Jan Roháč z Dubé.

Kdo byl Jan Roháč z Dubé? Existuje o něm celá řada článků či knih, dokonce i stejnojmenný film. Svou podstatnou roli měl i ve slavné trilogii Otakara Vávry, konkrétně Proti všem. Pravdou ovšem je, že příliš dobových historických zpráv o něm nemáme. Jistě patřil k nejbližším straníkům Jana Žižky. V průběhu husitských válek působil jako hejtman v Lomnici a Čáslavi. Po bitvě u Lipan se chopil velení táborské obce a stal se jedním z hlavních odpůrců kandidatury císaře Zikmunda Lucemburského na český trůn. Několik neúspěšných akcí v čele táborů jej však přimělo odejít z politického života a uchýlit se na hrad Sion.

Hrad nejspíše v této době, tedy mezi lety 1435 a 1437, dostal nové a efektivní opevnění, které již počítalo s palnými zbraněmi. Z hradu pak pokračoval v odboji proti královskému režimu. To se mu nakonec stalo osudné.

Svým počínáním přiměl Zikmunda Lucemburského počátkem roku 1437 svolat zemskou hotovost, která měla pod velením nejvyššího hofmistra Hynce Ptáčka z Pirkštejna jeho sídlo dobýt. To se však ukázalo jako nelehký úkol.

Na jedné straně bylo nové, poměrně moderní opevnění v čele hradu, na druhé, a to je podstatnější, politické a příbuzenské vazby. Hynce Ptáček z Pirkštejna byl totiž nejspíše příbuzným Jana Roháče z Dubé, což ho jistě odrazovalo od přímého útoku na hrad. Hradní posádka, která neměla uvnitř hradního areálu zdroj pitné vody, tak mohla pokračovat v zásobování hradu vodou z blízké Vrchlice. K radikálním bojům došlo zřejmě až po příchodu posil z Uher, které vyrazily z Prahy 3. září 1437. V té chvíli už Hynce Ptáček více uvážil své možnosti a namísto své hlavy, obětoval hlavu Jana Roháče.

K dobytí hradu došlo po 4 měsících téměř bleskově po příchodu Uhrů dne 6. září 1437. Jan Roháč byl zajat a o dva dny později přiveden do Prahy, kde byl po těžkém mučení společně se svými spolubojovníky oběšen. Dobytím Sionu a Roháčovou popravou skončily boje husitské revoluce.