Jak se Vánoce na Ukrajině liší od těch českých? Slaví se jinak i v jiný den

Štědrý den u nás připadá na 24. prosince, řídíme se totiž tzv. juliánským kalendářem. Na Ukrajině však platí kalendář jiný, gregoriánský. Proto je ukrajinský Štědrý den posunutý až na 6. ledna. V letošním roce ovšem pravoslavná církev na Ukrajině udělila výjimku, že se mohou Vánoce slavit podle juliánského kalendáře, tedy v době, kdy jsou vánoční svátky i u nás.

Pro Ukrajince býval vždy důležitý už předvánoční čas, který představoval jakési přípravy na narození Ježíše Krista. Po celý advent se dodržoval půst, ten ostatně platil pro věřící i v našich zemích. Půst mohl být různě přísný. Zakázána byla konzumace buď všech, nebo jen určitých potravin a nápojů. Odříkání se vztahovalo také na sexuální život. Půst končil o Svatém večeru bohatou hostinou, která se skládala ze dvanácti chodů!

Předvánoční období se také neslo ve znamení úklidu domácnosti. Úklid, tedy čistota v domě, měl i svůj duchovní rozměr. Zároveň se pojil s potřebou zabezpečení stavení před zimou a s obstaráváním i udržením potřebných zásob potravin a dřeva na topení.

Štědrý večer nazývají Ukrajinci jako Svatý večer. Ačkoliv se na Ukrajině dříve nezdobily vánoční stromečky, dnes se tento původně cizí zvyk těší velké oblibě. Stejně jako u nás, i na Ukrajině se v minulosti o Vánocích místo stromečku s ozdobami objevovaly spíše jesličky. Součástí ukrajinských vánočních oslav byla také zvláštní divadelní představení s námětem narození Ježíše Krista, která se odehrávala ve městech i na vesnicích. Herci znázorňovali biblické postavy, anděli i pastýře, zpívali koledy oslavující narození Spasitele.

Duchovní význam vánočních svátků na Ukrajině býval (a v některých regionech dodnes bývá) velmi silný. Kromě již zmíněných jesliček a divadelních představení s biblickou tématikou je toho dokladem i zvláštní pozdrav, který se o Vánocích používal. Namísto běžného popřání dobrého dne nebo dobrého večera se Ukrajinci od Svatého dne zdravili slovy „Narodil se Kristus“, odpovědí na tento pozdrav pak byla věta „Chvalme jeho“.

Svatý večer se pojil s úctou k zemřelým předkům, ta se odrážela i ve svatovečerní večeři, která měla dvanáct chodů. Ukrajinci od večeře většinou nechávali na stole od každého jídla trochu do druhého dne pro své zemřelé příbuzné. Aby v noci duše k prostřené tabuli našly cestu, zapalovaly se svíce. Dvanáct chodů symbolizovalo 12 měsíců v roce i 12 Kristových apoštolů. Skladba pokrmů na svatovečerním stole se měnila v závislosti na regionálních zvláštnostech i rodinných tradicích, vždy se na něm však musela objevit coby první chod speciální obilná kaše nazvaná kuťa. Ve venkovském prostředí se vařila z pšenice, ve městech z rýže. Dochucovala se medem, mákem, ořechy nebo ovocným rozvarem. Často se o Svatém večeru jedl také boršč, ukrajinské národní jídlo. Tato polévka z červené řepy pronikla z Ukrajiny na štědrovečerní stůl i do sousedního Polska, kde někde dodnes tvoří nedílnou součást vánoční tabule. Ukrajinský svatovečerní stůl se mnohdy zdobil obilnými klasy, ty měly zajistit bohatou úrodu v příštím roce. V některých krajích se na stole nesměla objevit vidlička, v níž se spatřoval nástroj samotného ďábla.

Dárky na Ukrajině nenosí Ježíšek, ale svatý Mikuláš. Ten o Svaté noci tajně nechává dárečky u postelí dětem, které si je rozbalují až druhý den ráno. Děda Mráz do tradiční ukrajinské kultury nepatří, coby vánočního dárkonoše ho do této země „dosadil“ až Stalin ve 30. letech minulého století.

O Vánocích se na Ukrajině (ale také u nás) chodilo koledovat. Ukrajinští koledníci s sebou jako poznávací znamení i symbol betlémské hvězdy nosily papírovou hvězdu polepenou zlatým papírem. Zpravidla chudí lidé putovali od domu k domu, kde poprosili, zda mohou obyvatelům stavení zazpívat koledu nebo zahrát krátkou scénku. Pokud k tomu majitel domu svolil, mohli koledníci předvést své umění, za což dostali něco dobrého na zub nebo drobný finanční příspěvek.