Jaroslav Hašek se narodil před 140 lety. Je otcem dobrého vojáka Švejka

Rodina Haškova pocházela z jižních Čech, Jaroslav Hašek se však již posledního dubnového dne roku 1883 narodil v Praze na Novém Městě. Jednalo se o selský rod, jeho významným členem byl Jaroslavův dědeček František Hašek, který se i přes svůj prostý původ stal vlivným poslancem. Právě kvůli jeho politické kariéře se rodina přesunula z venkova do Prahy. Josef Hašek, Jaroslavův otec, působil v hlavním městě jako učitel matematiky. Jaroslav si s ním neužil zrovna radostné dětství, jeho otec totiž holdoval alkoholu, v důsledku závislosti nakonec zemřel. Chlapec žil pak se svou matkou a dvěma dalšími sourozenci ve velmi bídných podmínkách, rodina se kvůli špatné finanční situaci musela mnohokrát stěhovat. 
 
Již v útlém dětství se u Jaroslava Haška projevilo srdeční onemocnění. Na doporučení lékařů proto pobýval mnohdy u příbuzných na venkově, kde mu bylo nejlépe. Zmíněné časté stěhování zanechalo na chlapci špatný vliv. Určitý čas totiž rodina sdílela domácnost s alkoholikem Němečkem, který tehdy jedenáctiletého Jaroslava vodil s sebou po hospodách nebo ho nechal přihlížet sexuálním hrátkám s prostitutkami. Chlapec již v tomto věku začal pít alkohol a kradl doma peníze. Některé nedobré zážitky z tohoto období Hašek později zahrnul do proslulých příběhů o vojáku Švejkovi. 
 
Po středoškolských studiích (nejprve na gymnáziu, odkud po neúspěších přešel na obchodní akademii) se dal Jaroslav Hašek brzy na dráhu novináře a spisovatele, přičemž se stal i tulákem a bohémem. Na svých toulkách psal krátké povídky, které zasílal do Národních listů. Protože se zapojil mezi anarchisty, pobýval i nějaký čas ve vězení. 
 
V roce 1907 do jeho života vstoupila první žena, jmenovala se Jarmila Mayerová. Během vztahu s ní se Hašek znovu ocitl za mřížemi a dívčiny rodiče toho využili, aby svou dceru dostali ze špatného vlivu bohémského novináře, ve kterém rozhodně nespatřovali ideálního partnera pro život. Jaroslav se tehdy proto trochu umoudřil a našel si po propuštění z vězení stálou práci jako redaktor. Tak se mohl roku 1910 s Jarmilou oženit. Manželství ovšem nebylo šťastné a Jarmila brzy poznala, že Jaroslav skutečně není dobrým partnerem, a proto od něj za pouhý rok od svatby odešla. V této době Hašek pobýval v psychiatrické léčebně po pokusu o sebevraždu. 
 
Po opuštění bran ústavu pro choromyslné trávil Hašek znovu nejvíce času po hospodách, kde při popíjení sbíral inspiraci pro svou literární tvorbu. Svůj několikatýdenní pobyt v jedné hospodě v Chotěboři, kde se zdržel několik týdnů a hostinský marně čekal na zaplacení jeho útraty, zaznamenal hned v několika povídkách. Také nápad na knihu o dobrém vojáku Švejkovi se zrodil v hospodě. Do románu Hašek zakomponoval i své osobní zkušenosti a příhody z bojů první světové války. 
 
S armádou se během první světové války Jaroslav Hašek dostal na frontu do Ruska, kde vstoupil do Rudé armády. V Rusku se znovu zamiloval a na jaře roku 1920 si vzal za manželku Alexandru Grigorjevnu Lvovovou. Že byl stále ještě ženatý se svou první manželkou Jarmilou, nad tím Hašek evidentně nepřemýšlel. Se svou novou chotí se v roce 1920 vrátil do Československa. Začal se však opět scházet i se svou první láskou Jarmilou. Tento vztah ukončilo odstěhování Haška do Lipnice nad Sázavou o rok později. Tehdy se již značně zhoršoval jeho zdravotní stav v souvislosti s vrozenou srdeční chorobou, na zdraví mu ubírala i výrazná obezita. Poslední kapitoly svého nejslavnějšího díla o vojáku Švejkovi nebyl už schopný sám zapisovat, upoután na lůžko je diktoval. Třetího lednového dne roku 1923 v Lipnici nad Sázavou ve věku 39 let zemřel. Jeho Švejk však žije dodnes.