Kdy začaly ženy nosit kalhoty? Revoluci přinesla emancipace

Za jakési předchůdce dámských kalhot je možné považovat dlouhé spodní kalhotky, které začaly ženy poprvé nosit v 16. století. Spodní kalhotky s dlouhými nohavicemi ušité z hedvábí, lnu nebo sametu jsou doloženy z oblasti dnešní Itálie již z roku 1510. V dané době však tento kousek oblékaly především prostitutky, pro které se stal symbolem až do 18. století. Od této doby bylo už společensky přijatelné, aby spodní kalhotky s dlouhou nohavičkou nosily také starší dámy a malá děvčátka, a to z ryze praktického důvodu – obě zmíněné skupiny ženského pohlaví byly zimomřivé a náchylné k prochladnutí. Od 2. poloviny 19. století se tento druh spodního prádla již objevil v šatníku téměř každé ženy. Ve stejné době přišla v Americe jistá Amelia Bloomer se spodními dámskými kalhotami ve stylu orientálních kalhot, které se podle své návrhářky nazývají „bloomerky“. Od 60. let 19. století začaly nosit ženy také speciální koupací úbory. Ty se skládaly z košile a kalhot, které se postupem času stále více zkracovaly.

Ušití prvních skutečných dámských kalhot souviselo se zapojením žen do sportovních aktivit ve 2. polovině 19. století. Ženy se začaly věnovat jízdě na kole, plavání nebo třeba turistice. A proto byly navrženy dámské kalhoty se širokými nohavicemi, které byly velmi praktické. Na konci 19. století ženy již také vyrážely ve speciálních kalhotách lyžovat. Společnost však tehdy byla stále velmi konzervativní, a tak některé ženy stále i na sport oblékaly sukně. Pro jízdu na kole byly například navrženy speciální velmi široké sukně. Ještě na počátku 20. století bylo běžné, že ženy v sukních provozovaly i zimní sporty, jako je lyžování nebo bruslení.

Důležitým mezníkem ve vývoji dámských kalhot byl návrh dámského jezdeckého úboru, ze kterého se v 70. letech 19. století vyvinul první dámský kalhotový kostým. V roce 1900 propagoval dámské kalhotové kostýmy Paul Poiret, a to na divadelních pódiích. Právě divadelní herečky oblékaly na představení čím dál častěji kalhoty, a inspirovaly tak i ženy v publiku. Módní salony začaly nabízet dámské kalhotové kostýmy, které se staly žádaným artiklem pro první emancipované ženy.

Emancipace však postupovala pomalu a problematicky, a stejně tak i zařazení kalhot do ženského šatníku. A tak se na počátku 20. století ženy v kalhotách stávaly terčem posměchu nebo opovržení. Po první světové válce se móda dámských kalhot rozšířila, zejména pak od 30. let 20. století, kdy ženy začaly oblékat kostýmy s kalhotami se širokými nohavicemi. Vliv na prosazování dámských kalhot měla i tehdejší kinematografie. Ve filmech bylo možné stále častěji vidět herečky v kalhotových kostýmech. Dámské kalhoty pro mnohé však stále byly nepřípustným módním trendem. Roku 1931 dokonce tehdejší starosta Paříže požadoval po Marlene Dietrich, aby z města odešla jenom proto, že se na ulici procházela oblečená v pánském kalhotovém kostýmu.

Od 40. let minulého století módní návrháři vytvářeli stále nové a nové typy kalhot. Módní salony nabízely kalhoty nejrůznějších střihů, délek i materiálů. V 50. letech se v důsledku tíživé poválečné situace musely ženy chopit i „mužských“ prací, na což módní průmysl zareagoval výrobou praktického a funkčního dámského oblečení, tedy nových typů kalhot. Na trhu se objevily nejenom kalhotové kostýmy, ale také dámské pracovní kalhotové kombinézy. Ty se šily z nových syntetických vláken, což umožnilo snadnější praní oděvů i jejich rychlejší sušení. Ve druhé polovině 50. let ženy také poprvé oblékly džíny, které jsou dnes již naprosto běžnou součástí dámského šatníku.