Chebsko – Oblast nejstarších kamenných hradů u nás? Co za tím stálo?

Cheb má mezi českými středověkými památkami mimořádné postavení, jelikož se zde nachází jediná falc, sídlo římskoněmecký císařů, na našem území. Falc je termín, kterým se označují raně středověká rezidenční sídla, podobající se svým charakterem hradům, ale jejich těžiště výstavby se víceméně omezovalo jen na oblast bývalé Franské říše, později především Svatou říši římskou. Falc nemusela být nutně vždy opevněná, ani stát na dominantním, krajinu ovládajícím místě. Sloužila pro ubytování panovníka a jeho dvora při jeho státnických cestách po říši, které byly nedílnou součástí tehdejšího stylu vládnutí. Součástí falcí tak byly výstavné paláce, ale též kaple a hospodářské zázemí, například stáje pro koně.

Oblast Chebska byla sice původně kolonizovaná Slovany, později se však území dostalo do sféry vlivu feudálů z Bavorska. Konkrétně páni Vohburgu udělali z Chebska součást bavorské marky. Již v 1. polovině 12. století si v místech bývalé akropole slovanského hradiště vystavěli kamenný hrad.

Roku 1146 připadlo Chebsko císaři Fridrichu I. Barbarossovi, který jejich hrad následně přestavěl na falc. Díky přítomnosti moci císaře se Cheb těšil zvláštní pozornosti a výsadám. Již v roce 1179 byl povýšen na město. Ve druhé polovině 13. století se zásluhou Přemysla Otakara II. Chebsko stává součástí českého království. V lednu roku 1285 měl v Chebu svatbu český král Václava II. s dcerou římského krále Rudolfa I. Jitkou. Následně se však Cheb dostával střídavě pod prapor Čech a Německa, než ho v roce 1322 Ludvík IV. Bavor dal v zástavu českému králi Janu Lucemburskému. Městu byla přislíbena nezávislost vůči království, pozbylo však statut svobodného říšského města. Zástava nebyla nikdy vyplacena a město i s přilehlou oblastí se stalo natrvalo součástí českých zemí.

S tím, že Cheb a přilehlé území nebylo původně součástí českých zemí, ale bavorské marky, souvisí skutečnost, že se zde nachází značná koncentrace románských a románsko-gotických hradů již z doby před či kolem roku 1200. Zatímco na našem území nadále převládala raně středověká hradiště a dvorce doplněné často o tribunové kostely, na západ a jih od nás se již rozvíjela architektura kamenných hradů.

V návaznosti na Cheb je v okolí stavěli ministeriálové, což byli nesvobodní služebníci, kteří byli pověřováni svými pány k plnění různých úkolů, především správních, vojenských a hospodářských. Objevují se již během 10. a 11. století především v oblasti Svaté říše římské.

Mezi tyto hrady patří například Skalná, jindy nazývaný jako Vildštejn. Založen byl někdy kolem roku 1200, podle některých zdrojů již v roce 1166. Jeho původní název zněl Wildstein. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1224, kdy se waldsassenský opat Erhard zmiňuje o výkupu desátků od Gerolda z Vildštejna, který patřil k jedné z větví ministrantského rodu Nothatfů.

Hrad Seeberg (Ostroh) byl též založen jedním z ministeriálů příslušejícím k Chebu a to snad již kolem roku 1200. První písemná zmínka ale pochází až z roku 1322, kdy se stal součástí majetku, který Chebští zastavili králi Janu Lucemburskému.

Hrad Neuberg (Neuberk) byl založen šlechtickým rodem z Neubergu (Neippergu) pravděpodobně na počátku 13. století. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1288, kdy jej po smrti Albrechta z Neuberga získali od císaře Rudolfa Habsburského páni z Plavna. Ti jej okamžitě navrátili zpět Neubergům. Od roku 1344 začali veškerý majetek Neubergů na Ašsku postupně skupovat Zedtwitzové, kteří byli s Neubergy spřízněni a ti v oblasti Ašského výběžku vládli po další staletí.  

Hrad Starý Hrožnatov, jindy též Kinsberg, vznikl nejspíše již ve dvanáctém století, kdy na něm zřejmě sídlil Ušalk z Kinsberka připomínaný v roce 1188. První písemná zmínka o samotném hradu pochází až z roku 1217, ve kterém jsou na smlouvě falckraběte Raboda a hraběte Jindřicha z Ortenburku uvedeni jako svědci Jindřich z Kinsberka se svým stejnojmenným synem, kteří byli ministeriály chebské falce.

Dále sem patří hrady Hazlov, který se poprvé připomíná v roce 1224, či hrad Volfštejn, který se sice poprvé připomíná až roku 1316, ale podle obloučkového lemu portálu ve věži se dá soudit, že byl postaven již v první polovině 13. století.