Historie dětských hraček. S čím si hrály děti v minulosti?

Jisté hračky znaly zřejmě již pravěké děti. Dnes však máme problém zjistit, zda byl pravěký předmět dětskou hračkou, nebo plnil jinou funkci. Děti starých Egypťanů, Řeků a Římanů si hrály s hliněnými figurkami, ale také se živými zvířaty. Ve středověku se tento sortiment hraček o mnoho nezměnil. Teprve s renesancí a barokem se hračky začaly rozšiřovat a objevily se i jisté novinky - malé mečíky či šavle, kočáry nebo koňské hlavy na tyči. S dobou osvícenství se hračky opět proměnily. Nově měly mít edukační funkci, a rozvíjet tak dětské schopnosti a dovednosti.

Nejstarší hračky rodiče svým dětem vyráběli sami doma. Pro miminka třeba nejrůznější chrastítka, pro větší batolata vozítka nebo sáňky. Z dochovaných středověkých pramenů víme o chrastítku vytvořeném ze suchého husího jícnu, který se naplnil kamínky.

Teprve v novověku se hračky začaly zhotovovat ve velkém. Až v 19. století se kladl důraz na dětskou hru. V tomto období se děti mohly bavit s dřevěnými panáčky, koníky nebo vozíky v pestrých barvách. Oblíbená byla tzv. trdla, tedy panenky vyrobené z jednoho kusu dřeva. Šikovní tatínci je svým ratolestem vyřezali sami, byli však k dostání i na trzích. Ze šlechtických kruhů jsou z 18. a 19. století známé domečky na hraní, předchůdci dnešních domečků pro panenky. Takovéto domečky však vlastnili i dospělí, kteří je často sbírali. Mnohdy tvořily jakousi dekoraci v domácnosti.

Chlapečci měli jiné hračky než děvčátka. Tak je tomu ostatně dodnes. Chlapcům byli k dispozici dřevění koníci, vozíky, bubínky nebo vojáčci. Typickou hračkou pro holčičky byla panenka. Ta v dějinách prošla velkými proměnami. První panenka zřejmě pochází již ze 14. století. Jednoduché postavičky vyrobené z jednoho kusu dřeva byly běžné až do období baroka. Tehdy se od sebe jednotlivé panenky začaly pomalu odlišovat. V 18. století se již panenky nevyráběly ze dřeva, ale šily z látky. Takovéto látkové tělo pak bylo doplněno voskovou hlavičkou. O století později byly oblíbené panenky porcelánové. Luxusní kusy byly opatřeny pravými vlásky. Edukační poslání panenek však bylo vždy zřejmé – děvčata se měla již odmalička připravovat na svou budoucí roli matky. Později dostávaly holčičky k panenkám i kočárky. Jistou zajímavostí je fakt, že kočárky pro panenky jsou jenom o něco málo mladší než kočárky pro děti. Protože panenky i kočárky pro ně byly drahou záležitostí, holčičky v rodinách je mezi sebou zpravidla dědily. V chudých rodinách rodiče panenky holčičkám vyráběli z obyčejného polínka, vařečky nebo třeba válečku.

V bohatších rodinách měly děti k dispozici loutková divadélka. Ta se nejčastěji prodávala na adventních trzích, a tak bývala oblíbeným vánočním dárkem. Dětských divadelních představení se pak účastnila celá rodina a někdy i sousedé. Loutková divadélka také spojovala dětský kolektiv.

V roce 1903 byl vyroben první plyšový medvěd. Údajně měl být legendární „Teddy Bear“ pojmenován po prezidentovi Spojených států amerických, Thedoru Rooseveltovi. Zanedlouho se plyšový medvídek objevil v Německu, odkud putoval do našich zemí. Děti si tuto hračku ihned oblíbily.