Hrady Střekov či Hasištejn vyvrací fámy o králi Janu Lucemburském

S králem Janem Lucemburským do Českého království přichází nová vládnoucí dynastie a též nové proudy, které se odráží nejenom v oblasti společenské, ale též stavební, popřípadě architektonické. Jan Lucemburský byl po dlouhou dobu osočován, že ho spíše zajímaly zahraniční problémy, než věci týkající se českých zemí. Dostal tak nelichotivé přízvisko „král cizinec“, což mělo všeobecně povznést auru jeho slavného syna Karla IV., který tak mezi svým otcem „cizákem“ a „neschopným“ synem Václavem IV. zářivě vyniká. Jenže jak už to tak bývá, ne vždy je vše černobílé.

Na úvod je jistě na místě uznat um a zásluhy krále Karla IV. pro České království, nicméně je též nutné dodat, že mnoho svých plánů mohl uskutečnit díky svému otci Janovi, který mu de facto na bojištích Evropy vybojoval silnou pozici. V některých věcech mohl Karel na svého otce navázat, v jiných se mohl inspirovat. V oblasti stavitelství se však odlišovali. Zatímco Karel IV. je znám svou hojnou stavební činností, týkající se jak města Prahy, tak výstavby královských hradů, například Karlštejna, Kašperka, Radyně či Tepence, jeho otec Jan v této otázce na první pohled pokulhává. Alespoň tak to zdůrazňovala některá starší literatura.

Nové výzkumy v oblasti hradního stavitelství ovšem ukazují jiný obrázek. Dle něho vystupuje osoba Jana Lucemburského ve srovnání s jeho slavným synem Karlem IV. jako mnohem prozaičtější a rafinovanější. Je pravdou, že sám mnoho hradů nevystavěl, ovšem měl jiný velice funkční mechanismus. Aby bylo možné samotný um Jana Lucemburského pochopit, je nutné podívat se na počátky některých hradů ve světle nejnovějších výzkumů.

Například v případě hradu Střekova dal Jan Lucemburský povolení k výstavbě hradu Pešíkovi z Vietmile. Ten hrad následně získává v roce 1319 v léno. Přední část hradní dispozice byla pro něho, druhá část pak vyhrazena pro krále. Zde byl rafinovaný způsob Janova počínání ohledně výstavby hradu pozorován již dříve, jelikož se k jeho počátkům dochovaly přímé písemné prameny. Nikdy se však nepřipouštěl větší rozsah Janova počínání v oblasti hradního stavitelství a Střekov tak byl prezentován spíše jako chytrá výjimka.

Jak však ukazují nové výzkumy, takovýchto modelů bylo naopak mnohem více. Například hrad Hasištejn se poprvé zmiňuje v roce 1348 v zákoníku Majestas Carolina, vydaný Karlem IV. Zde je Hasištejn označován jako královský hrad, který vladař nesměl vůbec prodat a zastavit nanejvýš na devět let. V té době patřil hrad jako lenní majetek pánům ze Šumburka. Právě pány ze Šumburka, kteří vlastnili hrad po celé 14. století až do roku 1412, je možné považovat za stavitele hradu. Samotným iniciátorem stavby byl však někdo jiný.

Jan Lucemburský díky svým zahraničním zkušenostem přišel s rafinovaným mechanismem, kdy nebyl sám stavitelem hradu, ale jeho výstavbu inicioval a podporoval udělením „stavebního povolení“ danému šlechtici. Ten hrad následně získává jako léno. Hrad tak mohl být značně výstavný. Samotný šlechtic jej mohl plně využívat a obývat, ovšem hrad musel být též kdykoliv k dispozici králi. Tomu byl daný šlechtic též zavázán například vojenskou službou.

Tento zakladatelský mechanismus se týkal i hradu Hasištejn, jak dokládá též datace výstavby hradu na základě dendrochronologického datování. Podle ní byl hrad založen ve 20. letech 14. století, tedy v době vlády Jana Lucemburského, který povolil výstavbu pánům ze Šumburka a následně jim ho udělil v léno, což je později doloženo v Majestas Carolina.

Obdobný příklad přestavují též hrady Nový Žeberk, Kamýk, Hus či Kyšperk. Počet lokalit tak již v tomto zběžném přehledu rapidně narůstá.

Jak vidno, tyto hrady a mnohé další ukazují důmyslný přístup krále Jana Lucemburského k hradní zakladatelské činnosti a vyvrací tak fámu, že král Jan u nás téměř žádnou hradní výstavbu neinicioval a neměl o české země přílišný zájem. I proto je jistě možné navždy překonat ono hanlivé označení „král cizinec“.