KOMENTÁŘ | Parašutisté atentátem na Heydricha spasili zemi. Národ se zbavil nálepky zbabělců a slabochů

KOMENTÁŘ – Dodali národu sebevědomí i statečnost. Parašutisté Josef Gabčík a Jan Kubiš, kteří přesně před 78 lety 27. května 1942 v tehdejší pražské libeňské zatáčce spáchali atentánt na zastupujícího říšského proktektora Reinharda Heydricha, považovaného za „Kata českého národa“, vyvrátili chiméru, že Češi jsou zbabělci a slaboši. Na bývalém území Protektorátu Čechy a Morava rotmistrům z operace Anthropoid poskytlo mnoho rodin úkryt i pomoc, ačkoli věděli, že po odhalení skončí na popravišti. Nerozlučitelná dvojice výsadkářů svým činem zvrátila do té doby nepříznivý průběh 2. světové války a současné České republice zachránila nejméně jednu třetinu území. Jejich odkaz je pro národ aktuální i dnes, bez jejich ataku na tyrana bychom zřejmě neexistovali.

Na holubičí povahu Čechů, kteří nejsou podle něj schopni vzdoru, sázel i zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Jinak by se svým řidičem Johannesem Kleinem nejel z Panenských Břežan bez ochranky a ještě k tomu v otevřeném kabrioletu mercedesu. Prominentní nacista, který prosazoval konečné řešení české i židovské otázky a k neloajálním lidem a nepřátelům byl nesmírně krutý, netušil a ani nepředpokládal, že se blíží jeho likvidace.

Pracovali na ní parašutisté československé exilové armády Josef Gabčík a Jan Kubiš zařazení do operace Anthropoid. Výsadek byl organizován zvláštní skupinou „D“ zpravodajského odboru exilového Ministerstva národní obrany. Samotný výcvik byl zahájen ve Skotsku v létě 1941 pod vedením generála Colina Gubbinse ve výcvikových školách a stanicích Oddělení pro zvláštní operace (Special Operations Executive SOE), což byla zvláštní sekce britské zpravodajské služby MI6 založená na popud premiéra Spojeného království Winstona Churchilla během 2. světové války a zaměřená na vedení boje nestandardními metodami.

Kritici akci odsuzují, poukazují na Lidice a Ležáky

Najdou se však kritici, kteří stále tvrdí, že  takzvaná 2. heydrichiáda, která se zběsile rozpoutala po smrti zastupujícího říšského protektora, přinesla neskutečné množství popravených a zapříčinila například vyhlazení Lidic a vypálení Ležáků. Ano, oběti, mezi nimiž byly i děti, vhánějí slzy do očí i po 78 letech. Ale kdyby nebylo atentátu, Reinhard Heydrich byl zřejmě zlikvidoval celou zemi, vyplenil by český národ. A možná by spojenci nikdy nad nacistickým Německem nezvítězili. Jen si připomeňme, jakou převahu před útokem na Heydricha měli nacisté v průběhu druhé světové války. Nacistický wehrmacht obklíčil sovětský Leningrad, obsazoval Krym, Kavkaz a táhl na Stalingrad. Blízcí Hitlerovi spojenci Japonci kráčeli po útoku na americkou námořní a leteckou základnu Pearl Harbor v Pacifiku od vítězství k vítězství.

Hvězdná chvíle evropského protinacistického odboje vlila protinacistické koalici další síly i motivaci vůči  bestiálnímu fašistickému režimu. A je nutné si uvědomit, že i kdyby spojenci bez provedení atentátu zvítězili v největším a nejděsivějším konfliktu lidstva, současná Česká republika by byla mnohem menší, než je dnes. Mocnosti po útoku na Heydricha totiž anulovaly Mnichovskou dohodu, která nám odkrojila třetinu země. Předtím se k tomu nikdo neměl. A najednou Západ vycítil, že silné spojence má i na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava.

Na co se nesmí v souvislosti s atentátem zapomenout, je odvaha a statečnost mnoha rodin, kteří výsadkářům Gabčíkovi s Kubišem pomohli, nabídli jim úkryt i stravu a zapojili se tak nesmazatelně do domácího protinacistického odboje. Měli štěstí, že je nikdo z nich nezradil, až tento podlý skutek udělal paradoxně další parašutista Karel Čurda. Obrovskou podporu ale dvěma nerozlučným parťákům poskytly rodiny Václava Stehlíka z Rokycan, Václava Krále z Plzně, Jana Zelenky-Hajského z Prahy, i rodiny Moravcových, Khodlových, Novákových, Smržových, Piskáčkových, Oktábcových, Lyčkových a dalších. Přitom všichni moc dobře věděli, že v případě odhalení budou popraveni. Jsou to možná ještě větší hrdinové, než oba parašutisté. Touha po svobodě, touha po vysmeknutí se  z náruče nacistů, byla silnější než váhání nad životy. Když se člověk vžije do tehdejší tísnivé atmosféry plného strachu, není si jist, jestli by výsadkářům tak pomohl. Hrát si totiž na hrdinu v době, kdy o nic nejde, a prohlašovat, že já bych jim rovněž poskytl servis, je směšné až trapné.

Hrdinná Jindřiška se na gestapu neprozradila

Vyzdvihovat někoho z rodin a zabývat se tím, kdo parašutistům nejvíce pomohl, je téměř nemožné. Přesto nepřestává fascinovat příběh teprve čtrnáctileté Jindřišky Novákové, kterou po příchodu domů zraněný Jan Kubiš, jehož ošetřovala Jindřiščina maminka, poprosil, aby vyzvedla jízdní kolo, které nechal stát u obchodu firmy Baťa na rohu Slavatovy a Primátorské ulice. V momentě, kdy kolo vzala a chtěla ho odvézt, zpozorovaly ji Františka Sedláková s Cecílií Adamovou a zajímaly se, proč tak činí. Čtrnáctiletá dívka pohotově zareagovala, že bicykl patří jejímu tatínkovi a zakrvácené je proto, že se mu stal úraz.

Ani poté, co svědkyně o události informovaly gestapo, neztratila Jindřiška nervy a po předvedení 260 mladých žen a dívek z  blízkého okolí do Petschkova paláce, se chovala tak, aby ji udavačky nepoznaly. Kde se vůbec vzala tak chladná racionalita v mladé slečně? Její hrdinství ohromuje i dnes. Vždyť mnozí dospělí by se na jejím místě zhroutili, zatímco ona věděla, co je ve hře. Bohužel osud byl k ní krutý. Po zradě Karla Čurdy byla také rodina Novákových zatčena a Jindřiška Nováková byla 24. října 1942 jako nejmladší oběť nacistů popravena v Mauthausenu. I když filmaři osudy parašutistů přenesli na filmové plátno několikrát, příběh Jindřišky Novákové byl zobrazen zatím pouze v americkém filmu z roku 1975, s názvem Operace Daybreak. Čeští režiséři by měli tento dluh co nejrychleji smazat...

Tragickým příběhem se prolíná i obrovská lidskost. A právě ta paradoxně zapříčiňuje, že na Josefa Gabčíka, který sice byl Slovák, ale jeho otec byl zarytým čechoslovakistou, a proto má v rodném listě zapsáno Josef se s, a Jana Kubiše nemůžeme pohlížet jako na glorifikované a nedotknutelné bytosti. Oba parťáci, kteří se poznali v polských Malých Bronowicích, kde se v létě 1939 shromažďovali českoslovenští dobrovolníci, měli rádi ženskou společnost a cizí jim nebylo ani popíjení piva v hospodách.

V DNA měli bojovnost, Češi se nikdy nevzdávají!

Ovšem ani na minutu po výsadku na tehdejší území Protektorátu Čech a Moravy nezapomněli, s jakým úkolem do něj vyskočili. Gabčík v něm vystupoval pod jménem Zdeněk Vyskočil a Kubiš pod identitou Otto Strnad. I oni moc dobře věděli, jak moc riskují. Ale díky vlastenectví, které v současné době je u mnohých jen jakousi prázdnou frází, jim nedovolilo bát se o své životy. Heydrich byl nacistický fanatik, který se před ničím nezastavil, a moc dobře věděli, že pokud ho nezlikvidují oni, setne „Kat českého národa“ všem hlavy a češství se úplně vytratí.

Jejich přesvědčení nebylo opravdu strojené, stejně jako ostatních parašutistů, kteří 18. června 1942 zahynuli v boji proti početné přesile v pražském pravoslavném kostele svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Byli to třicetiletí kluci, kteří měli v DNA zakódovanou bojovnost a slovo vzdát se neznali. Když je totiž Karel Čurda vyzýval, aby z krypt a kostela vyšli, dostalo se mu hrdé a rázné odpovědi: „Češi se nikdy nevzdávají!“

Vyhaslých životů Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří v kostele zemřeli i s dalšími parašutisty z Británie, jimiž byli Josef Valčík, Adolf Opálka, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc, si všimli během totality i komunisté. Ani oni jejich čin nemohli ignorovat. Vždyť v roce 1964 Jiří Sequens jako režisér nechal natočit drama Atentát a podle historiků jde o nejvěrohodněji zachycený příběh statečných chlapců a bolševici to akceptovali. (Dnes snímek promítá od 20 hodin ČT 2 - pozn. autora).

Čin, který provedli, bychom měli mít stále v paměti. Dva vojáci se vzbouřili a zlikvidovali jednoho z největších tyranů nacistického Německa. Češi by měli na odvahu a statečnost navázat i dnes, kdy se pozvolna utahují šrouby demokracie. Určitě nikdo nikoho nevybízí k násilnostem, ale bylo by dobré, aby se lidé nebáli ozvat se proti názorům mocných, když se jim nelíbí. V tom je atentát z roku 1942 stále živý.

Související

Ruský útok na ukrajinskou Oděsu Komentář

Tisíc dnů bezohledné agrese. Nová eskalace má jadernou pachuť

Válka na Ukrajině trvá už tisíc dnů. Ukázala, jak moc se změnila podoba moderní válka a způsobila, že zapomínáme na těžce vybojovanou svobodu a demokracii. Rusko pokračuje ve svém studenoválečném trendu, který začíná mít pachuť hrozící jaderné katastrofy.

Více souvisejících

komentář Reinhard Heydrich - Jozef Gabčík Jan Kubiš historie

Aktuálně se děje

před 58 minutami

Benjamin Netanjahu, známý pod přezdívkou Bibi

Zatykač na Blízkém východě moc nezmění. Netanjahu ví, že po válce jeho kariéra může skončit, říká Salem

Zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého ministra obrany Yoava Gallanta situaci na Blízkém východě moc nezmění. Pro EuroZprávy.cz to vysvětlil Paul Salem, viceprezident pro mezinárodní spolupráci think tanku Middle East Institute. Podle něj je hlavní starostí arabských zemí normalizace vztahů s Izraelem a zatykač příliš neovlivní ani vojenskou pomoc z Evropy. Íránské bezpečnostní obavy nepoleví.

před 1 hodinou

Vladimir Putin na summitu Rusko Afrika 2023.

Riziko chyby je vysoké. Rétorika Kremlu připouští jadernou válku, varuje analýza

Rusko-ukrajinská válka vstoupila do dalšího nebezpečného cyklu eskalací a hrozeb, přičemž obavy z možného použití jaderných zbraní i nadále stoupají. Přestože mnoho analytiků zůstává skeptických k možnosti, že by Vladimir Putin skutečně použil jaderné zbraně na Ukrajině, rétorika Kremlu tuto možnost nevylučuje. Riziko chyby či špatného odhadu je vysoké, což situaci činí mimořádně nebezpečnou. Ve své analýze to uvedl server SkyNews.

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 2 hodinami

Fixace hypotéky: Jaké během ní máte možnosti?

Fixace hypotéky: Jaké během ní máte možnosti?

Pořízení hypotéky je pro většinu z nás jedním z největších rozhodnutí v našem životě. Představuje splnění snu o vlastním bydlení, ale také zodpovědnost a dlouhodobý finanční závazek. A právě fixace hraje u hypotečního úvěru zásadní roli.

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 3 hodinami

Donald Tusk

Eskalace války zneklidňuje Evropu. Tusk mluví o nejistotě, Švédsko o zastrašování

Polský premiér Donald Tusk varoval, že nedávné události naznačují reálné riziko globálního konfliktu. Tato prohlášení přicházejí poté, co Rusko odpálilo hypersonickou balistickou střelu středního doletu na ukrajinské město. Podle Tuska se konflikt na východě dostává do rozhodující fáze, což naznačuje nejistotu a potenciální eskalaci.

před 3 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

před 6 hodinami

před 6 hodinami

před 7 hodinami

Vladimir Putin

Putin vyhrožuje útokem na země podporující Ukrajinu

Nedávný útok na ukrajinské město Dnipro, při kterém Rusko použilo novou balistickou raketu, zintenzivňuje válku na Ukrajině a zároveň zvyšuje napětí mezi Moskvou a Západem. Prezident Vladimir Putin označil tento úder za odvetu na údajné použití zbraní dlouhého doletu Spojených států a Velké Británie Ukrajinou proti ruským cílům. Reakce ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského podtrhuje naléhavost mezinárodní reakce na další ruské kroky.

před 7 hodinami

Vladimír Putin na summitu Rusko Afrika 2023

BBC: Putin je auto brzd, které se řítí po dálnici. A Putinomobil jen tak nezpomalí

Tento týden Kreml obvinil „kolektivní Západ“ z eskalace války na Ukrajině. Přesto téměř tři roky trvající konflikt jasně ukazují, že právě Vladimir Putin považuje eskalaci za klíčový nástroj pro dosažení svých cílů. Ať už jde o úplnou kontrolu nad Ukrajinou, nebo alespoň o uzavření míru na ruských podmínkách, eskalace zůstává ústřední strategií jeho vedení války. Uvedl to server BBC.

před 7 hodinami

Využití balistické rakety neodpovídá průběhu války. Hrozba jadernou zbraní je přehnaná, říká pro EZ Robinson

Napětí mezi Ruskem a Západem po využití balistické střely s vícečetnou nezávisle manévrující hlavicí významně vzrostlo. Zatímco Kreml hrozí zemím, které pomáhají Ukrajině s obranou, mezinárodní společenství se snaží vzpamatovat ze samotného využití této zbraně.

Zdroj: Jakub Jurek

Další zprávy