Krvavá historie papežů: Benediktové se potýkali s vraždami, skandály i zvráceným chováním

První papež jménem Benedikt byl v pořadí 62. papežem, a to mezi lety 575 až 579. Během doby, kdy úřad zastával, se musel Řím vypořádávat s velmi častými pustošivými útoky Langobardů, v důsledku čehož se rozšířila cholera a vypukl hladomor. Tomu také papež Benedikt I. podlehl.

Papež Benedikt II. nastoupil do úřadu roku 684, jeho pontifikát netrval ani rok. K víře se dostal coby umělec, když začal se sbory zpívat v chrámech. Velice mu důvěřoval samotný císař Konstantin, který pod jeho ochranu dokonce svěřil své potomky. Zásluhou papeže Benedikta II. byly rekonstruovány mnohé kostely v Římě. Od roku 916 patří mezi světce a patrony Evropy.

Počátky papežského působení Benedikta III. nebyly vůbec jednoduché. Jeho zvolení coby nástupce na papežský stolec se setkalo s nesouhlasem nobility z okruhu tehdejšího císaře, která ho dokonce vzala do zajetí. Benedikt měl ovšem širokou vrstvu podporovatelů, a tak se nakonec roku 855 stal v pořadí 104. papežem.

Čtvrtý Benedikt v řadě usedl na papežský stolec v červnu roku 900, jeho pontifikát měl opět krátké trvání. Papežem byl pouhé tři roky, o jeho činnosti se dochovalo jenom velmi málo zpráv. V té době papežství spíše upadalo, v úřadu se během krátké doby vystřídalo mnoho osob. Významnou událostí spojenou s papežem Benediktem IV. je jeho korunovace Ludvíka Provensálského římským císařem v roce 901. 

Stejně jako Benedikt III. se i Benedikt V. musel potýkat s vlnou nevole po svém zvolení papežem. I on skončil v zajetí, roku 964, necelý měsíc po uvedení do úřadu, ho po dlouhém obléhání Říma zajal sám císař Ota I. Veliký, který ho vykázal do vyhnanství do Hamburku. Na papežský stolec tak Benedikt V. prakticky ani neusedl, do Říma se již nevrátil a zemřel držen v Hamburku.

Následující Benedikt, papež Benedikt VI., se zapsal i do dějin českých zemí, a to svým potvrzením ustavení pražského biskupství. Funkci zastával jen necelého půl roku, kdy ho sesadila početná skupina odpůrců po smrti jeho podporovatele císaře Oty I., která ho nechala uvěznit na římském Andělském hradě. Vzdoropapežem se tehdy stal Bonifác VII., a ten se svého soka rozhodl zbavit jednou provždy – v létě roku 974 ho zavraždil.

Vrah Bonifác VII. se však z funkce neradoval dlouho, ještě v roce 974 byl císařem sesazen a dokonce vyobcován z církve. Novým papežem se stal Benedikt VII., který již zastával pontifikát delší dobu, až do své smrti roku 983. Jeho úmrtí se stalo příležitostí Bonifáci VII. k pokusu o znovu převzetí papežského úřadu. Svého dalšího protivníka nechal opět zavraždit.

O papeži Benediktovi VIII. se nedochovalo mnoho zpráv, více informací máme o devátém papeži jménem Benedikt. Ten se do historie nezapsal zrovna pozitivně, spíše naopak. Neváhal přijímat úplatky a sám podplácet, čímž si zajistil hned trojnásobný pontifikát. Připisovány mu jsou také vraždy, krádeže či zvrácené homosexuální chování. O negativních vlastnostech tohoto papeže se zmiňoval například i Kosmas ve své Kronice Čechů. Do českých dějin Benedikt IX. zasáhl tím, že potrestal knížete Břetislava za uloupení ostatků svatého Vojtěcha z Polska. Jako výraz pokání musel panovník zafinancovat založení kláštera.

Benedikt X. byl tzv. vzdoropapežem, tedy člověkem, který si na papežský úřad sám dělal nárok, ovšem nebyl uznán za oficiální hlavu katolické církve. Tento Benedikt se do funkce dostal uplácením. Jeho působení nemělo dlouhého trvání, v otevřeném konfliktu ho porazil papež Mikuláš III. se svými stoupenci.

Necelý rok byl papežem Benedikt XI., původně mnich řádu dominikánů. Toho údajně otrávili jeho nepřátelé. Z mnišského prostředí, tentokrát cisterciáckého, pocházel i Benedikt XII., který úřad zastával od roku 1335. Některé dochované dobové prameny ho popisují jako alkoholika. Další Benedikt, ten třináctý, nastoupil na papežský stolec až v 18. století, v roce 1724. Známý je především tím, že prohlásil mučedníka a patrona českých zemí Jana Nepomuckého za svatého.

Velice aktivně působil v úřadu Benedikt XIV., a to po dlouhých osmnáct let. Zasloužil se o rozvoj vzdělanosti i vědy nebo humanitárního smýšlení. Jeho zásluhou nesmělo být dále zotročováno původní obyvatelstvo kolonií, zakázal také lichvu. Stál u zrodu archeologie a vlny zakládání prvních muzejních institucí. V oblasti teologie prosadil myšlenku, že by ve výtvarném umění neměl být Duch svatý vyobrazován v lidské podobě. 

Poslední předchůdce téže jména nedávno zesnulého emeritního papeže Benedikta XVI. nastoupil do funkce roku 1914. Benedikt XV. původně neměl být duchovním otcem, ale právníkem, což mu předurčila jeho šlechtická rodina. Z advokáta a diplomata se však nakonec stal Svatý otec. Jeho pontifikát spadá do období první světové války, což se odráželo i v jeho snahách o prosazení míru. Po skončení konfliktu uplatnil v úřadu své diplomatické schopnosti a urovnal vztahy mezi některými zeměmi a Vatikánem.