Na jakých hradech byly uloženy české korunovační klenoty?

Původní královské korunovační klenoty, tedy korunu, jablko a žezlo, vlastnili a využívali již králové z rodu Přemyslovců. Je možné, že se v jejich časech užívala několikrát upravovaná koruna krále Vratislava II., který získal královský titul pro svou osobu v roce 1085.

Koruna či koruny z časů přemyslovských králů se však do současnosti nezachovaly a ani o nich neexistují žádné písemné zprávy. Jejich podobu tak lze odvozovat jen z vyobrazení na pečetích, mincích, nástěnných malbách, kronikách apod.

Naposledy je přemyslovská koruna zmiňována při korunovaci druhé manželky Jana Lucemburského Beatrix Bourbonské v roce 1337. Poprvé se zároveň objevuje označení „corona regni Bohemiae“, tedy „koruna Království českého“. Další osudy koruny nejsou známy, stejně jako místo či místa, kromě Pražského hradu, kde byly tyto klenoty uchovávány.

Obecně se předpokládá, že původní korunovační klenoty, především koruna, posloužila Karlu IV. jako inspirace pro tvorbu nové koruny. Je též možné, že původní koruna byla při její výrobě přímo použita. Každopádně nové korunovační klenoty vznikají v roce 1346. Dodnes se z nich dochovala pouze koruna, žezlo a jablko jsou mladší.

Nové korunovační klenoty musely být pochopitelně bezpečně uloženy. Některé klamné teorie tvrdí, že k tomuto účelu nechal Karel IV. vybudovat hrad Karlštejn. Před jeho dokončením pak klenoty uchovával na hradě Zvíkov. To je ovšem fikce. Hrad Karlštejn byl založen okolo roku 1348 jako soukromé reprezentační sídlo římského císaře a českého krále Karla IV. Teprve až postupem času, po Karlově císařské korunovaci v Římě roku 1355, byl původní účel hradu pozměněn. Karel se jej rozhodl využívat jako klenotnici, prostor pro uschování korunovačních klenotů a souboru svatých ostatků. Nejednalo se však o české, nýbrž říšské korunovační klenoty.

Karel IV. naopak rozhodl, že české korunovační klenoty nesmějí opustit Prahu, konkrétně Pražský hrad, kde byly uloženy v katedrále sv. Víta. O jejich dočasném umístění na Zvíkově, ani na Karlštejně tak v této době nemůže být řeč.

Rozhodnutí svého otce až později nejspíše porušil král Václav IV., který je přemístil na hrad Karlštejn. Tento krok se všeobecně předpokládá, avšak není o tom žádný záznam. Na Karlštejně korunovační klenoty dlouho nepobyly. Jejich další osudy dramaticky ovlivnila husitská revoluce.

Po smrti svého bratra se ujal moci Zikmund Lucemburský. Ke své korunovaci v roce 1420 nechal klenoty převézt z Karlštejna do Prahy a následně je opět vrátil. Kvůli rostoucímu odporu se však ve stejném roce rozhodl o vyvezení českých i říšských korunovačních klenotů mimo české země, konkrétně do uherského Visegrádu a následně do Norimberka. Tím de facto uchvátil královskou moc a znemožnil husitům korunovat jiného krále.

Až po skončení válek a opětovném uznání za českého krále nechal Zikmund v roce 1436 české korunovační klenoty přivézt zpět do českých zemí, zatímco říšské zůstaly v zahraničí. Česká koruna, žezlo a jablko se tak opět vrátili na hrad Karlštejn. Ani v této době tak není žádný důkaz, že by klenoty byť jen přechodně přebývali na hradě Zvíkov či jiném českém hradě.

Na Karlštejně však klenoty opět nezůstaly dlouho. Brzy po skončení husitských bouří přišla další vlna politických nepokojů. Jednalo se mimo jiné o spor mezi Menhartem z Hradce a stranou Hynce Ptáčka z Pirknštejna a Jiřího z Poděbrad. Menhrat v roce 1448 konvertoval ke katolické víře a z Karlštejna nechal odvézt korunovační klenoty na svůj hrad Velhartice.

Když Jiří z Poděbrad v září roku 1448 dobyl Prahu, zbavil Menharta úřadu nejvyššího purkrabí a nechal ho internovat na svém hradě v Poděbradech. Menhart v Poděbradech těžce onemocněl a krátce po propuštění zemřel v roce 1449. Jeho syn Oldřich poté nařkl Jiřího z Poděbrad, že Menharta nechal otrávit.

Menhartova smrt se stala bezprostřední příčinou k ustavení tzn. Strakonické jednoty v únoru 1449, která pokračovala v odboji proti Jiřímu a jeho přívržencům.

Až v roce 1451 či 1452 se podařilo získat zpět korunovační klenoty z hradu Velhartice a uložit je opět na Karlštejně. Zde zůstaly až do roku 1619.