Nejen Pražský hrad byl sídlem českých knížat a králů. Jaké byly další?

Vrátíme-li se do počátků českých dějin, ač je jejich poznání obestřeno rouškou nejistoty a některé otázky jsou dodnes hojně diskutované, obecně se uvádí, že původním sídlem prvního českého knížete Bořivoje nebyl Pražský hrad, nýbrž Levý Hradec. Právě zde Bořivoj založil první křesťanský kostel na území Čech a právě odsud následně přenesl mocenské centrum na pražskou ostrožnu.

Význam Pražského hradu, respektive raně středověkého hradiště, ještě umocnil Bořivojův syn Spytihněv, který lokalitu opevnil a pravděpodobně s ním začala intenzivní snaha o kultivaci a rozvoj panovnického sídla v srdci dnešní pražské metropole.

Přes jeho zásadní privilegium co se rozsahu, vyspělosti a sídlení tradice týče, přesunul se v 11. století zájem panovníka jinam. Kvůli značným rozepřím mezi knížetem Vratislavem II. a jeho bratrem biskupem Jaromírem nakonec Vratislav kolem roku 1070 přesídlil z Pražského hradu na Vyšehrad. Pražský hrad se stal sídlem církevní moci, zato Vyšehrad sídlem panovníka a také sídlem prvního českého krále, neboť v 1085 Vratislav získal nedědičný královský titul.

Vyšehrad sloužil jako sídlo panovníka do časů Soběslava I., který opět přesídlil na Pražský hrad. První kamenné svatostánky, dřevěná obydlí panovníka, církevních hodnostářů a jiných obyvatel hradiště začaly postupně doplňovat další stavby. Při velké přestavbě za časů Soběslava I. v roce 1135 získal Pražský hrad nejen kamenné opevnění „po způsobu latinských měst“, jak praví dobový kronikář, ale také reprezentativní kamenný palác, sídlo českých knížat a následně králů.

Po úpravách z časů Přemysla Otakara II. sloužil královský palác až do počátku 14. století. V roce 1303 však vyhořel. Snad to bylo zlé znamení pro poslední přemyslovské panovníky, kteří přišli o střechu nad hlavou a královské sídlo svých otců, neboť v roce 1305 přišel i konec jejich vlády.

Obnovy se královský palác dočkal až za časů Lucemburků, především pak Karla IV. a jeho syna. Václav IV. však nepreferoval Pražský hrad. Po smrti Těmy z Koldic, člena královské rady v roce 1383, začal Václav IV. obývat nebožtíkův uprázdněný dvorec. Ten se rozkládal při východním pásu staroměstských hradeb u Prašné brány v místech dnešního Obecního domu. Rozšířením o výstavný Hankův dům na protější straně Celetné ulice se z dvorce stal rozsáhlý opevněný areál. Dominoval mu věžovitý palác a jednotlivá stavení propojovaly kryté galerie a pavlače. Byly tu zahrady, lázně i lvinec.

Nové královské sídlo se začalo nazývat Králův dvůr. Jelikož Pražský hrad pak nebyl vždy v dobrém stavu, sídlili zde i další panovníci, např. Jiří z Poděbrad. Královským sídlem byl Králův dvůr od 80. let 14. století až do časů vlády Jagellonců.

V roce 1484 se král Vladislav Jagellonský již v Králově dvoře necítil v bezpečí a rozhodl se tak pro návrat na Pražský hrad, který velkolepě upravil. Týkalo se to především královského paláce, který získal goticko-renesanční podobu. Tehdy také vznikl věhlasný Vladislavský sál.

Zatímco Králův dvůr dnes již v Praze nenajdeme, neboť byl zbořen v rámci pražské asanace v roce 1902, Pražský hrad si své výsadní postavení udržel nadále. Stal se sídlem nejen českých králů, ale i císařů ještě za časů Habsburků. Ti zde provedli další zásadní stavební úpravy především v barokním slohu. Hrad tehdy ztratil svou středověkou členitost a začal se proměňovat v obrovský palácový komplex, jak jej známe dnes. Habsburkové však následně své obrovské državy spravovali z Vídně.

Změna nastala se vznikem Československé republiky, kdy se na Pražský hrad vrátila hlava českého státu a jeho lidu v podobě prezidenta Tomáše G. Masaryka. Pražský hrad a jeho rezidenční a reprezentační části v blízkém okolí původního královského paláce, prošly dalšími stavebními úpravami, především interiérovými, a získali tak dnešní podobu.

Byť je dnes, a v minulosti převážně byl, hlavním sídlem českých panovníků Pražský hrad, k výše uvedeným výjimkám je nutné dodat, že česká knížata a králové často pobývali a vládli i odjinud. Zmínit lze především  královské hrady např. Zvíkov, Křivoklát, Karlštejn či Točník. Stejně tak i dnes prezident často přebývá na zámku v Lánech, kde uskutečňuje i mnohá důležitá státnická jednání.