S objevem hradu Vízmburk byl odhalen velký poklad, ale ještě větší problém

Zřícenina hradu Vízmburk se nachází v Královehradeckém kraji nedaleko obce Havlovice. Historie hradu sahá do pokročilé 2. poloviny 13. století. Poprvé je zmiňován v roce 1279 v Dalimilově kronice, ve které je zmíněn v souvislosti s Tasem z Vízmburka.

Hrad Vízmburk tak založil nejpravděpodobněji zmiňovaný Tas někdy během 70. let 13. století. Tas pocházel z rodu pánů třmene, který držel mimo jiné purkrabství v Kladsku už od 12. století. Jeho příslušníci tak patřili k poměrně bohatým rodům, přičemž zmiňovaný Tas ve své době dosáhl hvězdné kariéry. I díky tomu si mohl dovolit výstavbu ve své době výstavného hradu, který byl v následujícím období ještě vylepšován.

Zmiňovaný Tas později zastával například významný úřad královského podkomořího, tedy správce měst, panovnických klášterů a královských panství. Kvůli své povaze a prudkému přístupu byl nakonec v roce 1304 zavražděn. Hrad i s panstvím zdědil jeho syn Jaroš, který jej někdy před rokem 1309 prodal Milotovi z Pnětluk. Následně ho v roce 1330 koupili páni z Dubé, kteří jej vlastnili až do konce 1. poloviny 15. století.

Posledním majitelem hradu byl Jiří z Dubé a z Vízmburka, který na hradě již trvale nesídlil. Přítomná vojenská posádka se v neklidných letech po husitských válkách aktivně účastnila spolu s posádkami dalších hradů ve východních Čechách loupeživých výpadů proti slezským městům. Ta se roku 1447 spojila a hrad Vízmburk s dalšími hrady v okolí odkoupila a pobořila. Z Vízmburka se tak trvale stala zřícenina, na kterou se postupem času pozapomnělo.

V roce 1964 se upřesnila jeho lokalizace a obyčejný pahorek s nepatrnými zbytky hradu byl prohlášen jako kulturní památka. Všeobecně se předpokládalo, že z hradu mnoho nezbylo. O to větší překvapení přišlo v roce 1972, kdy zde archeolog Antonín Hejna zahájil archeologický výzkum. Původně zamýšlená jedna sezóna se protáhla na několik let. Stalo se tak mimo jiné na základě unikátního objevu zdiva s klenebním výběhem žebrové klenby ze 13. století.

Během archeologického výzkumu, který trval až do roku 1984, byl vykopán de facto celý hrad. S překvapením všech se však nejednalo jen o základové partie, ale o věž a několik palácových křídel, dochovaných do úrovně 1. patra, tedy do výšky přibližně 8 m. Vízmburku se tak začalo přezdívat východočeské Pompeje.

Hrad byl unikátní tím, že se díky způsobu jeho destrukce, která z něj učinila tzv. uzavřený hrad, podařilo objevit a prozkoumat hradní architekturu významného stavitele z poslední třetiny 13. století. Sám Antonín Hejna hovořil o opravdovém pokladu, avšak po euforii přišlo zjištění, že znovuobjevený hrad představuje téměř neřešitelný problém.

V roce 1985 výzkum kvůli zdravotnímu stavu Antonína Hejny nepokračoval. Následujícího roku Antonín Hejna zemřel a s ním i sen o novém státním hradu. Vízmburk byl převeden pod správu Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích a v následujících letech byl provizorně zastřešen a oplocen. V průběhu přípravy obnovy se ukázalo, že se bude jednat o náročnou akci. Jedním z hlavních problémů byl stavební materiál, ze kterého byl hrad vystavěn. Jednalo se o měkký pískovec s jílovým tmelem. Hrad se tak nedočkal oprav, ale hlavně ani konzervace a začal se postupně rozpadat. Dodnes se tak z hradu dochovalo mnohem méně, než co viděl jeho objevitel Antonín Hejna.

Archeologické nálezy byly navíc uloženy na několika místech, mnohé nebyly ošetřeny a v důsledku restitučních procesů po roce 1989 jim dokonce hrozil zánik. Většina z nich pak byla uložena v provizorních podmínkách.

Od roku 2002 se o zříceninu hradu stará Sdružení pro Vízmburk, které se soustředí na záchranu archeologických nálezů. Od roku 2005 na hradě probíhají záchranné stavební práce. Z iniciativy Sdružení vznikl například projekt trvalého zastřešení hradu. Proces jeho záchrany je však obtížný a nadále trvá.