Santa Claus a sobové. Tohle spojení platí už dvě století

Kdo by dnes neznal Santu Clause? Vousatého tlouštíka v červeném kabátě lemovaném bílou kožešinou, který nosí o Vánocích dětem dárky. Původně však tato postava vypadala úplně jinak. Jednalo se totiž o svatého Mikuláše, který hodné děti obdarovával v předvečer svého svátku, tedy 5. prosince. V tento čas naděluje svatý Mikuláš dodnes, a to v doprovodu dalších nadpřirozených postav – anděla a čerta. Svatý Mikuláš, to je vysoký muž v biskupském oděvu s mitrou na hlavě a berlou v ruce. Od Santy Clause se tedy nápadně odlišuje.

Jak se ze svatého Mikuláše stal Santa Claus? Základem vzniku obou postav je legenda popisující štědré obdarovávání. Na americkém kontinentu zavedli tradici Santa Clause coby dárkonoše kolonisté holandského původu. V nizozemštině se totiž svatému Mikuláši říká Sinter Klaas, z tohoto označení se postupem času stal zkomolením výslovnosti právě Santa Claus. Jak do země začali přicházet noví a noví osadníci, tak se i proměňoval vzhled štědré postavičky, a z biskupa se rázem stal otylý stařík v červeném oblečku. K tomu došlo pravděpodobně v průběhu 19. století, z této doby pocházejí podrobné popisy nové podoby Santy Clause. Z nich je již patrné, že Santa Claus vypadá jako ne příliš vysoký stařík s bílým plnovousem a viditelnou nadváhou, který si obléká červené kalhoty a kabát stejné barvy lemovaný bílou kožešinou. Přes břicho si zapíná široký kožený opasek, obouvá si černé vysoké kožené boty a na hlavu si nasazuje červenou čepičku s lemem a bambulí opět z bílé kožešiny. Jeho nezbytný doplněk tvoří velký pytel, v němž má schované dárky pro hodné děti. Do stavení se dostává tajně komínem, aby ho nikdo nespatřil, a potichu skládá balíčky s překvapením pod vánoční stromečky nebo dává dárečky do punčoch zavěšených na krbové římse. Někdy se v domácnosti trochu zdrží – to když mu děti nachystají občerstvení v podobě hrnku mléka a talíře sušenek. Protože musí Santa Claus za jedinou noc stihnout obdarovat velké množství ratolestí, nechodí od domu k domu pěšky, ale jezdí na saních po obloze, které táhne stádo sobů.

Právě stádo Santových sobů v letošním roce slaví 200 let! Nejstarší podrobná písemná zmínka o sobech Santa Clause pochází totiž z roku 1823. Tehdy napsal jistý Clement Clarke Moore báseň nazvanou „Návštěva svatého Mikuláše“, v níž popsal rodinnou idylku večer před Štědrým dnem a pokojné ulehnutí všech členů k poklidnému spánku. Najednou se otec probudí kvůli zvláštnímu hluku ozývajícímu se zvenčí i z domu. Když muž vykoukne z okna, spatří sáně ozdobené rolničkami a tažené osmi soby. Vůz najednou přistane na střeše stavení, vystoupí z něj červeně oděný zavalitý stařík nesoucí pytel na zádech a vleze do komína. Otec na nic nečeká a jde se potichu podívat ke krbu. Schován za schodištěm pozoruje, jak chlapík vybaluje dárky z pytle a dává je pod vánoční stromek a do punčoch. Po chvilce Santa Claus vyleze komínem zpět na střechu, nasedne do saní a za hlasitého srdečnému smíchu a přání krásných Vánoc jede o dům dál. 

Kromě tohoto detailního popisu vánočního obdarovávání Santou Clausem obsahuje dvě stě let stará báseň také zmínku o Santových sobech. Těch je podle autora básně osm a jmenují se Dasher, Dancer, Prancer, Vixen, Comet, Cupid, Dunder a Blixen. Z Dundera a Blixena se postupem času stal Donner a Blitzen, stádo také doplnil sob jménem Rudolf, který má červený nos a vede celé stádo. Do něj byl zařazen až v roce 1939, a to také v rámci jedné vánoční básně. Sob Rudolf nejede v čele stáda náhodou – jeho zářící nos osvětluje Santovi cestu ve tmě a v mlze, aby všechny děti dostaly zaslouženou nadílku včas.