Sestřelení U-2 ukončilo špionážní lety USA nad SSSR, dodnes se pohřešuje 130 letců

Štěstí v neštěstí měl pilot špionážního letounu U-2 Gary Powers, který byl před 60 lety, 1. května 1960, sestřelen u Sverdlovska (dnešní Jekatěrinburg). Byl sice odsouzen k desetiletému žaláři, ale po dvou letech byl vyměněn za sovětského špióna a vrátil se do USA.

Politickým důsledkem sestřelení letounu U-2 bylo opětovné ochlazení americko-sovětských vztahů a zrušení schůzky na nejvyšší úrovni mezi Nikitou Chruščovem a Dwightem Eisenhowerem, která se měla konat o dva týdny později v Paříži. Incident, po němž byly zastaveny špionážní lety USA nad Sovětským svazem, také urychlil vývoj amerického satelitního systému Corona, který v monitorování území přelety nahradil.

Na prvního máje 1960 ráno odstartoval ke svému 28. letu se strojem U-2 tehdy třicetiletý Francis Gary Powers z americké základny u pákistánského Péšávaru. Nad Sovětským svazem vyfotografoval základnu Bajkonur, dále měl zachytit atomové laboratoře v Čeljabinsku a zejména pak oblast Plesecka u Petrohradu, kde byla budována základna balistických raket.

Sověti zaregistrovali americký letoun už nad Afghánistánem a záhy proti němu vyslali letoun SU-9, který byl stejně jako U-2 schopný dosáhnout značné výšky (až 20 km; U-2 něco přes 20km). Do akce byly nasazeny i dva stroje MiG-19, jež se ale nedokázaly vznést do výšky cíle (asi 22 km), a pozemní protiletecká obrana, jíž se podařilo Powerse zasáhnout. Až v roce 1990 Moskva přiznala, že jedna z vypálených raket zasáhla omylem i stíhačku MiG-19, v níž zahynul pilot Sergej Safronov. Ostatky trosek obou letounů jsou dnes v Ústředním muzeu ozbrojených sil v Moskvě.

Powers, který před pádem letounu seskočil padákem, byl v srpnu 1960 v Rusku odsouzen ke třem letům vězení a sedmi letům nucených prací. Začátkem roku 1962 se podařilo dojednat výměnu, která se uskutečnila 10. února 1962 na Glienickém mostě mezi západním a východním Berlínem. Za Powerse Sověti získali svého špióna Vilyama Fishera (alias Rudolfa Abela), zatčeného v New Yorku v roce 1957, spolu s Powersem se do USA vrátil Američan Frederic Pryor, zatčený v Berlíně v létě 1961.

Po návratu do vlasti prošel Powers martyriem vyšetřování a psychotestů, které měly vyloučit, že je dvojí agent. Bylo mu vyčítáno, že před pádem neaktivoval sebedestruktivní systém stroje a že nepožil kyanidovou kapsli. Výbor Senátu ale nakonec konstatoval, že Powers se za daných okolností zachoval správně. Jeho kariéra stíhacího pilota tím však skončila.

Krátce pracoval na ředitelství CIA a v letech 1963 až 1970 působil jako testovací pilot ve firmě Lockheed. V roce 1970 publikoval knihu Operation Overflight: A Memoir of the U-2 Incident (Operace Přelet: Vzpomínka na U-2 incident) a posléze se stal reportérem rádia KGIL v Kalifornii. Tamtéž začal v roce 1977 létat jako pilot helikoptéry pro televizní stanici NBC, což se mu stalo osudným - 1. srpna 1977 při návratu z natáčení požárů v Santa Barbaře s helikoptérou havaroval.

"Říkalo se, že mu CIA 'pomohla', ale můj výzkum potvrdil, že to byla skutečně náhoda," řekl ke smrti svého otce Francis Gary Powers junior. Prý mu došlo palivo - indikátor paliva byl před nehodou porouchaný (ukazoval méně), jenže před osudným letem mechanik přístroj opravil a Powerse o tom neinformoval. V roce 1996 založil Powers jr. ve Virginii Muzeum studené války, v jehož správní radě byl i Sergej Chruščov, syn Nikity Chruščova, který dal v roce 1960 zřejmě příkaz k Powersovu sestřelení.

Letouny Lockheed U-2, kdysi klíčový nástroj CIA pro monitorování sovětského raketového programu, dnes využívá agentura NASA ke geofyzikálním a astronomickým výzkumům.

V roce 1962 prosluly pořízením snímků raketových základen na Kubě, což vyústilo v takzvanou karibskou krizi, během níž se svět ocitl na pokraji jaderné války.

V roce 2012 byl Powers posmrtně vyznamenán třetím nejvyšším americkým vojenským vyznamenáním, Stříbrnou hvězdu. Powers byl oceněn za "výjimečnou věrnost", kterou projevil v sovětském zajetí.