Svatováclavské tradice. Jaké zvyky se pojily s 28. zářím?

Svatý Václav, jeden z nejoblíbenějších světců našich předků 
 
Dne 28. září si připomínáme svatého Václava, českého knížete žijícího v 10. století a patrona našich zemí. Mimo nich má ochraňovat také vojáky nebo skauty a přimlouvat se za mír. Pro naše předky byl svatý Václav jedním z nejoblíbenějších světců i vzorem k pokornému, laskavému a statečnému chování. Tyto hodnoty Václavovi vštěpovala jeho babička, svatá Ludmila. Podle legendy nechal Václava zavraždit jeho bratr Boleslav. Současná historiografie však připouští i jiný názor na Václavovu smrt, která mohla být nešťastnou náhodou, kdy ho při potyčce s bratrem zabili členové Boleslavovy družiny v domnění, že se Václav chystal zabít Boleslava. Dochované středověké legendy nebo záznamy kronikářů totiž nepřináší jednoznačný výklad událostí. Stejně tak není jistý rok Václavova úmrtí. Zatímco některé prameny uvádí rok 929, v jiných se objevuje rok 935. 
 
Svatováclavské tradice 
 
Na svatého Václava se dodržovala celá řada tradic a zvyků, z nichž se některé dochovaly dodnes. Svatováclavský den býval významným mezníkem v rámci hospodářského roku. Tehdy v mnohých krajích sedláci propouštěli čeledníky ze služby, zároveň se uzavíraly s čeledí smlouvy nové na další rok. Čeledíni a děvečky proto o svatém Václavovi oslavovali konec náročné práce, s čímž se pojilo bujaré veselí odehrávající se v ulicích i na návsích vesnic a v hospodách. Časté bylo volení krále a královny mezi čeledí. „Královský pár“ pak vedl průvod po celé vsi, kde se zastavoval u jednotlivých stavení pro výslužku. Z posbíraného jídla, pití i drobných finančních příspěvků se poté večer připravily v hostinci hody. Jedlo se, pilo a tancovalo zpravidla až do ranních hodin. 
 
Svátek svatého Václava byl také dnem, kdy se ukončovala venkovní pastva dobytka, který se připravoval k přezimování v chlévech. Den svatého Václava rovněž určoval ten správný čas ke sklizni jablek, hrušek, švestek, jeřabin i šípků. Tradičně se pořádalo svatováclavské posvícení, a to hlavně v těch obcích, kde stál kostel zasvěcený Václavovi. Na posvícení se sjíždělo obyvatelstvo z celého kraje, aby se dobře najedlo, napilo a pobavilo. Ke svatováclavskému posvícení patřilo vždy víno, husa, koláče nebo sladké rohlíčky. Svatováclavská husa se pekla spolu s jablky (někdy také s hruškami a sušeným ovocem), a to pomalu celou noc. Pečínku pak rozděloval hospodář celé rodině i čeledi, přičemž dodržoval určitá pověrečná pravidla. Čeledínovi dával stehno, aby v příštím roce rychle běhal po své práci. Děvečkám se servírovala křídla – ty měly za svými povinnostmi létat. 
 
Husa se v některých rodinách na svatého Václava peče i dnes, stejně tak se pije víno. Dle dávné legendy byl totiž svatý Václav zakladatelem pražských vinic, kde měl sám sázet révu a podílet se osobně i na výrobě mešního vína. Se dnem svatého Václava se proto také v některých krajích pojí vinobraní, což vyjadřuje i staré pořekadlo: „Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní.“