Trojský zámek je kouskem Říma na okraji Prahy. Narazíte na něj cestou do ZOO

Trojský zámek nechal postavit v letech 1679–1685 hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka jako své letní sídlo. Pobýval zde se svou chotí Klárou a dcerou. Autory projektu byli Giovanni Domenico Orsi a později Jean-Baptiste Mathey, stavitelem byl Silvestro Carlone.

Spíše než zámek sedí k Troji označení vila. Jedná se totiž o ozvěnu honosných římských předměstských vil, které na své dlouhé cestě do Itálie viděl Václav Vojtěch hrabě ze Šternberka. Velkolepé domy uprostřed nekonečných zahrad jej uchvátily natolik, že se rozhodl přenést kousek „Věčného města“ do své rodné země.

Koncepce trojského zámku, respektive vily, má pravidelnou dispozici s ústředním sálem, zabírajícím dvě poschodí. Tři křídla zámku tak tvoří přibližně napřímený tvar písmene C, avšak boční křídla nijak výrazně nevystupují.

Z hlavního sálu v příčném křídle v úrovni prvního patra ústí monumentální vnější dvojramenné schodiště do krásných zahrad. Je vyzdobené plastikami Georga a Paula Heermannových z Drážďan a zpodobňuje boj titánů s antickými bohy a alegorie denních i ročních období a světadílů. Antické výjevy patrně ovlivnily i název vily „Troja“, který se pak rozšířil na celou oblast, původně zvanou Zadní Ovenec.

Autory malířské výzdoby byli Carpoforo Tencalla, Francesco Marchetti a jeho syn Giovanni. Výzdobu hlavního sálu vytvořili vlámští malíři Abraham a Isaac Godynové v letech 1688-92. Námětem nástropních a nástěnných fresek v hlavním sále je vítězství nad Turky u Vídně a oslava rodu Habsburků. Tři místnosti v severovýchodním traktu prvního patra zámku, tzv. čínské komnaty, jsou vyzdobeny nástěnnými malbami s orientálními motivy. Malby jsou dílem neznámého umělce a pocházejí patrně až z druhé poloviny 18. století.

V roce 1685 byla založena přilehlá zahrada a roku 1697 byla postavena terasa a hospodářské budovy v okolí zámku. Zahrady se dodnes dochovaly v původním barokním stylu s kašnami a zdmi zdobenými terakotovými vázami. Před hlavním průčelím s reprezentativním schodištěm je obdélná zahrada s terasou a dvojicí oranžérií. Východní lichoběžníková část zahrady je komponovaná okolo centrálního labyrintu.

V roce 1763 koupila vilu od Šternberků Marie Terezie pro Ústav šlechtičen. Sama tu také několikrát pobývala. Následně se majitelé zámku poměrně často střídali. Například roku 1776 koupil zámek Jan Václav Alsterle z Astfeldu a Vydří. V roce 1832 byl odkázán klášterům alžbětinek a milosrdných bratří. O deset let později koupil zámek Alfred kníže Windischgrätz, který tu založil vinice. Jeho potomci pak zámek prodali roku 1873 rodině Židlických.

Poslední soukromý majitel, velkostatkář Alois Svoboda věnoval 7. října 1922  rozsáhlé pozemky a nemovitosti v Praze-Troji, včetně zámku, u příležitosti 70. narozenin T. G. Masaryka, k památce vzniku Československa a uctění 250. výročí úmrtí J. A. Komenského československému státu, a to s podmínkou, že zde budovu vybudována osvětová a sociálně-humanitní zařízení ve prospěch mládeže původem i rasou československé v Komenského duchu. Počítalo se především s vybudováním rozsáhlého pavilónového komplexu škol a internátních zařízení všech stupňů, dětských domovů atd. Ministerská rada poté na přelomu let 1923 a 1924 ustanovila Kuratorium trojských nemovitostí, které mělo rozhodovat o přidělení pozemků. Část těchto pozemků byla využita k vybudování pražské zoologické a botanické zahrady. V prosinci 1926 začalo Ministerstvo školství a národní osvěty jednat o využití pozemků s pražskou městskou radou, ministerstvem sociální péče a ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, ale žádná z oslovených institucí na nabídku nereflektovala.

V letech 1977–1989 prošel zámek rozsáhlou rekonstrukcí. Při povodni v roce 2002 byl zaplaven sklep a přilehlá zahrada, během povodně v roce 2013 byla opět poničena dolní část zahrady. Zámek je v současnosti ve správě Galerie hl. m. Prahy a jeho areál je přístupný veřejnosti.