Vesuv poprvé zpustošil okolí před 1945 lety. Naposledy vybuchl poměrně nedávno

O prvním zaznamenaném výbuchu Vesuvu se učí v hodinách dějepisu. Došlo k němu před 1945 lety, v srpnu roku 79. Ze dne 24. srpna toho roku pochází zpráva římského právníka a spisovatele Plinia mladšího o tom, že vulkán začal vydávat hlasité zvuky, páru a kamení. To se dělo zhruba v jednu hodinu po poledni. O hodinu později už města v okolí sopky zahalil hustý sopečný dým, místní obyvatelé se tak rázem ocitli i v naprosté tmě. Na Pompeje se záhy snesla hromada kamení a pemzy. V pět hodin odpoledne se už ve městě řítily k zemi první domy. Situace se pak na chvíli uklidnila, ovšem okolo půlnoci se sopka naplno probudila a vychrlila množství sopečných plynů, popela a žhavé lávy. Ta o několik hodin později zalila blízké Pompeje a zničila vše, co jí přišlo do cesty. Po šesté hodině ranní následujícího dne zde zahynulo pod pyroklastickými proudy tisíce obyvatel, kteří z města neutekli. Až po více než tisíci letech ostatky těchto nešťastníků v děsivých křečovitých pózách objevili archeologové během výzkumů. K archeologickým nálezům souvisejícím s výbuchem Vesuvu dochází na lokalitě dodnes.

Očitý svědek Plinius mladší, který o výbuchu sopky podal písemné zprávy dochované dodnes, psal, že k erupci došlo dne 24. srpna 79. Některé nálezy archeologů ovšem dokládají spíše pozdější, pravděpodobnější podzimní datum. Proto se poslední dobou hovoří o datu zkázy Pompejí také až o 24. říjnu roku 79.

Někdejší významné antické středisko Pompeje zůstalo po přírodní katastrofě na několik staletí pohřbeno pod vrstvou lávy a popela. V roce 79 proběhly po uklidnění sopky záchranářské práce, o čemž svědčí dodnes dochované nápisy záchranářů na zdech domů. To byli však na dlouhou dobu poslední lidé, kteří na území Pompejí vstoupili. K obnovení města se již z bezpečnostních důvodů nepřistoupilo, sopka Vesuv totiž byla stále aktivní.

Další lidské stopy vedly do Pompejí až v první polovině 18. století, a to prvních archeologů. Ti zde odkryli pozůstatky dávné římské civilizace – poměrně dobře zachovalé domy včetně jejich vybavení. Další větší výzkumy probíhaly v 19. století, dále pak ve 20. století a pokračují dodnes. Za tak dlouhou dobu se podařilo objevit doklady místního každodenního života: lázně, luxusní rekreační ubytovací zařízení, vily, hostince i erotické fresky. V zájmu archeologů bude lokalita jistě i v mnoha následujících letech, které nepochybně přinesou další zajímavé nálezy.

Další velká erupce Vesuvu se odehrála na konci roku 1631, kdy zabila na čtyři tisíce lidí v blízkém okolí a potopila mnohé lodě v neapolském přístavu. Následovalo několik výbuchů v průběhu 18. a 19. století, ten další nejmasivnější nastal před 80 lety, za druhé světové války. Sopka o sobě tehdy dala vědět dne 18. března 1944 a chrlila popel i lávu až do 4. dubna. V té době zrovna Itálii osvobozovala spojenecká vojska, která výbuch sopky stál přes osmdesát vojenských letounů. Naštěstí tehdy proběhla rychlá evakuace tisíců obyvatel přilehlých měst, ovšem i přesto jich 26 na následky výbuchu Vesuvu zemřelo.

Sopka Vesuv je dosud aktivní, a tak italské úřady stanovily několik blízkých rizikových oblastí, v nichž platí zvláštní evakuační plány. Vulkán je navíc neustále pod dohledem odborníků.