Zámek Rožmitál pod Třemšínem představuje názornou ukázku osudu mnohých českých památek

Zámek Rožmitál pod Třemšínem dnes zaujímá jihozápadní okraj nevelkého města v sousedství Podzámeckého rybníka. Byť v minulosti patřil k významným a výstavným sídlům české šlechty a následně arcibiskupů, dnes je pro širší veřejnost téměř neznámý. Tato smutná skutečnost je přitom výsledkem až majetkového a politického vývoje posledních 30 let. A bohužel se nejedná o ukázku ojedinělou.

Původní hrad Rosenthal (německy „údolí růží“) dnes počeštěně Rožmitál, vystavěl v polovině 13. století Oldřich z rodu Buziců. Hrad byl založen v blatném terénu, a v jeho obraně hrála významnou roli voda. Z nejstarší stavební fáze se ve zdivu zámku dochovala obvodová hradba, která vymezovala přibližně oválný areál.

Oldřichův příbuzný Sezima dal v roce 1347 polovinu hradu, městečka a všech vesnic Arcibiskupství pražskému. Vlastnictví hradu církví bude mít přitom ještě zásadní roli v novodobých dějinách tohoto objektu.

Dnešní hlavní dominanta hradu, velká branská a obytná věž, vznikla během pozdně gotické přestavby za Zdeňka Lva z Rožmitálu, který byl jedním z nejvýznamnějších majitelů hradu. Věž následně doplnil velký palác. Další významná osobnost českých dějin pocházející z Rožmitálu, byla Johana, která se provdala za krále Jiřího z Poděbrad a byla jedinou českou královnou pocházející z domácí šlechty.

V roce 1623 získal zámek do majetku arcibiskup Arnošt z Harrachu a v majetku církve zůstal až do novodobých dějin. Během této doby byl zámek mnohokrát opravován, okolní mokřady se proměnily v park a zahrady. Rožmitál byl oblíbeným sídlem arcibiskupů až do počátku 19. století. Později, především kvůli ničivým požárům, se do zámku, jehož areál zaujal i pivovar, investovalo jen sporadicky.

Za druhé světové války byli v zámku ubytováni vojáci wehrmachtu. V roce 1940 již po čtvrté zasáhl zámek požár, po kterém byl zámek naposledy více opravován. Na konci války zde byli vězněni němečtí vojáci a konfidenti gestapa.

V roce 1948 byl zámek znárodněn. Mobiliář zámku se částečně rozkradl už za války, ostatní bylo odvezeno na jiné zámky nebo vyhozeno, jak dokládá často vyprávěná historka o zámeckém archivu, který skončil ve sběru papíru. Po znárodnění zámek využívaly Československé státní lesy, které si prostory upravily na byty pro zaměstnance. Tak tomu bylo až do začátku 70. let.

V roce 1974 byl zámek převeden do majetku místního národního výboru. V této době byl neudržovaný zámek ve velmi špatném stavu, proto byly poslední obyvatelé zámku přestěhováni do bytů v nově vystavěném panelovém sídlišti. Následně byly vybourány vestavěné příčky a snížené stropy, aby se mohlo začít se statickým zajištěním objektu. Odbornou a finanční pomoc zajišťovalo SÚRPMO Praha. Jedním z přizvaných odborníků byl i Ing. Dobroslav Líbal, předseda kategorizační komise památek. Jeho zhodnocení vedlo k možnosti zažádat o financování Sazky a Sportky. Na podporu oprav zámku byly pořádány také kulturní akce. Během této rekonstrukce se podařilo staticky zajistit Gryspekovský palác a věž, odstranit původní vestavbu a upravit zanedbanou zahradu. V roce 1980 byly také vybourány veškeré přístavby bývalého pivovaru z 19. století. Přestože rekonstrukce pokračovala i v 80. letech, kdy se podařilo opravit střechy a část sgrafitové výzdoby, nepodařilo se ji dokončit a práce na zámku skončily v revolučním roce 1989.

Po pádu komunistického režimu padly i plány na využití zámku. Město i nadále pokračovalo s finanční podporou Ministerstva kultury v opravách, ale chyběly finance na další opravy. Nebyla jasná ani otázka vlastnictví zámku, proto bylo dohodnuto s Arcibiskupstvím pražským převedení zámku zpět do jeho vlastnictví. Arcibiskupství pražské nemělo na opravy zámku finance, takže převedení zámku odmítlo.

V roce 1998 získala zámek společnost Trinity Coop, jejíž většinový podíl získal Roderick Marshall. Nový investor pokračoval na zámku ve statickém zajištění a dokončil rekonstrukci domku správce, ovšem všechny práce utichly již v roce 2004 a s majiteli bylo obtížné komunikovat. Od té doby se stavební práce na zámku de facto zastavily a nepomohly ani četné upomínky a pokuty.

Po roce 2010 začal zámek výrazně chátrat. Například se zřítila střecha a stropy stodoly u zámku, či část střechy v nejstarší části zámku, pozdějším pivovaru.

V roce 2017 vznikl otevřený dopis a petice. Tuto iniciativu podpořila i dobročinná organizace za záchranu památek Czech National Trust. S jejím zaštítěním následně v roce 2019 vznikl spolek Rožmitálský zámek z. s., S pomocí dobrovolníků i města se daří zámek a jeho okolí udržovat a postupně zpřístupňovat veřejnosti při různých akcích. Otázkou je, zda je toto trvale řešitelné východisko. Bohužel na ochranu a opravu takovýchto památek mnohdy chybí peníze, popřípadě vůle. Každopádně podobné štěstí na místní nadšence by potřebovalo mnoho zámků v naší zemi, které se pomalu řítí a mizí, např. zámek Chotýšany či Maříž.