Zámek Sychrov je křehkou kráskou s ostrými rysy. Pyšní se mnoha unikáty

Historie zdejšího místa sice sahá až do středověku, hmatatelné památky však byly dávno zničeny. Ves Sychrov patřila do majetku drobné šlechty. Na místě dnešního zámku stávala původně pozdně gotická tvrz, zmiňovaná poprvé v 15. století. Kvůli angažovanosti místních pánů proti císaři Ferdinandovi o svůj majetek přišli a panství přešlo do rukou Albrechta z Valdštejna. V časech nastalé Třicetileté války původní tvrz zanikla.

Na jejím místě byl později v letech 1690 až 1693 postaven nevelký barokní zámek. Jednalo se o jednoduchou budovu, jejíž zdi jsou dodnes zachovány v parkovém křídle zámku. Stavebníkem byla rytířská rodina Lamottů z Frintroppu. Členy tohoto francouzského šlechtického rodu patří do kategorie důstojníků, kteří byli za služby rakouskému císaři v době třicetileté války odměňováni statky zkonfiskovanými české šlechtě.

Roku 1740 koupil toto panství František z Valdštejna, z větve mnichovohradišťské. Protože Valdštejnové sídlili na Mnichově Hradišti, přestal být sychrovský zámek trvalým sídlem vrchnosti. Takřka osmdesát let zde nedocházelo k žádným výraznějším změnám a objekt byl využíván pro hospodářské účely a k ubytování služebnictva. Zámek tak zůstával v nezměněné podobě.

V roce 1820 prodal Ferdinand z Valdštejna svijanské panství, ke kterému patřil i sychrovský zámek, knížeti Karlu Alainu Rohanovi. Pro původně francouzskou knížecí rodinu Rohanů se Sychrov stal jedním z jejích hlavních sídel.

Rohanové původně vlastnili ve Francii dvě vévodství. O ně však přišli během francouzské revoluce. Po ní se usadili v Rakousku, kde díky přízni Habsburků brzy dosáhli vysokých vojenských hodností. V českých zemích vlastnili Semilsko, Českodubsko, část Mnichovohradišťka a Lomnicka. Vzhledem k politickému vývoji ve Francii učinili právě ze Sychrova své hlavní rodové sídlo. 

Starý barokní zámeček o dvou patrech pochopitelně vlivnému a bohatému rodu brzy nestačil. Již Karel Alain z Rohanu začal s jeho přestavbou. Ve 20. letech 19. století se zámek rozšířil ve stylu pozdního klasicismu. Nejrozsáhlejší úpravy však začaly až v letech 1847 - 1862 za Kamila z Rohanu. Ty daly zámku de facto dnešní pseudogotickou podobu. Následně byly ve stejném duchu upravovány i interiéry. Zámek tak představuje jedinečný a komplexní odkaz na architekturu v době romantismu. Jednotnou patinu ve stylu novogotiky dostala jak zámecká budova a její interiéry, tak také vybavení a dekorace, včetně zámeckého anglického parku a místních staveb. Veškeré práce byly svěřeny výhradně domácím umělcům a řemeslníkům.

Sychrov nepředstavoval skvostné dílo jen po stránce architektonické, ale byl nakloněn širší paletě umění, například divadlu či hudbě. To dokládají i četné pobyty slavného skladatele Antonína Dvořáka v letech 1877 až 1894, který zde jistě čerpal inspiraci pro svou tvorbu.

Na přelomu 20. a 30. let 20. století prošel zámek funkcionalistickou úpravou, která nejenom změnila částečně exteriér stavby, ale i jeho interiéry. V řadě místností byly sejmuty bohaté řezbářské ozdoby či francouzské tapety z tlačené vepřovice, na venkovní fasádě byly odstraněny různé ozdobné novogotické arkýře, atiky apod. Novogotické vybavení bylo nahrazováno novým, moderním.

Poslední majitel z rodu Rohanů, Alain Rohan, přijal ve 30. letech 20. stol. německé občanství. Po druhé světové válce byl majetek Rohanům konfiskován československým státem na základě tzv. dekretu prezidenta Beneše z roku 1945. Zpočátku sloužil jako sběrna konfiskovaného majetku a od 1950 byl v menším rozsahu zpřístupněn veřejnosti.

Od počátku devadesátých let probíhá rozsáhlá rekonstrukce a restaurování exteriérů, interiérů i zámeckého parku, jejímž cílem je co nejvíce přiblížit zámek Sychrov do doby jeho největšího rozkvětu v druhé polovině 19. století. Mezi největší místní unikáty patří tzv. Rohanská portrétní galerie. Jedná se o největší sbírku francouzského portrétního malířství ve střední Evropě.