Nepeče se jen Evropa. V Indii se nedá dýchat už po ránu, teploty běžně přesahují 44 stupňů

Život Mahalaxmi závisel na vládním programu garantované práce pro nejchudší obyvatele venkova. Tento sociální systém podle webu The Guardian zajišťuje chudým rodinám sto dní placené manuální práce ročně a po celé Indii ho využívají desítky milionů lidí.

Pro Mahalaxmi, jejíž manžel byl nemocný a syn handicapovaný, představoval výdělek v přepočtu kolem padesáti korun denně jediný způsob, jak uživit rodinu a splácet dluhy. Toho dne pracovala se skupinou dalších žen na stavbě vodní nádrže v rýžových polích, kde nebylo možné najít ani kousek stínu, zatímco teploty stoupaly nad čtyřicet stupňů Celsia.

Práce na přímém slunci byla vysilující a zásoby pitné vody ženám rychle došly. Spolupracovnice Mahalaxmi vzpomínaly, že jedinou tématem rozhovorů bylo nesnesitelné horko a neustálé závratě. Mahalaxmi však pracovala bez stížností a patřila k nejaktivnějším ve skupině. Po skončení dopolední směny se vyčerpaná vrátila domů, kde bez slov padla na lůžko. Když se ji manžel po několika hodinách pokusil probudit, nenašel žádnou reakci. Přivolaný lékař mohl již pouze konstatovat smrt v důsledku úpalu.

Tragický příběh Mahalaxmi je jedním z mnoha tisíců případů, kdy extrémní počasí v Indii zabíjí. Klimatické změny přinášejí do regionu stále častější a intenzivnější vlny veder, které dosahují hranic lidské snesitelnosti. V letošním roce naměřily meteorologické stanice v některých oblastech až 48 stupňů Celsia a desítky indických měst se pravidelně objevují na seznamu nejteplejších míst planety. Drtivá většina indické pracovní síly přitom působí v neformálním sektoru bez jakékoliv ochrany zdraví.

Miliony dělníků, zemědělců či pouličních prodavačů tráví dlouhé hodiny na přímém slunci v teplotách běžně přesahujících 44 stupňů Celsia. Horko navíc neustupuje ani v nocích, což lidem znemožňuje regeneraci organismu. Závažný úpal má bez včasného zásahu lékařů až osmdesátiprocentní úmrtnost. Případ Mahalaxmi je však výjimečný tím, že úřady jako oficiální příčinu smrti skutečně přiznaly úpal. Většina podobných obětí totiž v oficiálních statistikách zcela chybí.

Odborníci upozorňují, že skutečné počty obětí extrémních teplot jsou v Indii drasticky podhodnocené. Zatímco oficiální státní data vykazují za celé roky s rekordními vlnami veder pouhé stovky úmrtí, akademické studie odhadují reálné ztráty na lidských životech na desítky tisíc. Vědci z kalifornské univerzity se pokusili vytvořit reálnější modely, avšak při sběru dat naráželi na systematické blokování informací ze strany indických úřadů, které se snaží rozsah katastrofy zlehčovat.

Stanovení přesné příčiny smrti bývá u obětí vysokých teplot komplikované, protože úpal nezanechává na těle viditelné stopy jako úraz či utopení. Selhání organismu v důsledku přehřátí a dehydratace vede k kolapsu orgánů nebo k zástavě srdce, přičemž lékaři v kolonkách úmrtních listů často uvádějí pouze tato sekundární selhání. V odlehlých venkovských oblastech navíc většina lidí umírá bez přítomnosti zdravotníků a oficiální příčina smrti zůstává často zcela nevyplněna.

Podobně tragický osud potkal i devětatřicetiletého pracovníka z kmenové vesnice v Ándhrapradéš, který po celodenní těžké práci na spalujícím slunci zkolaboval a zemřel. Přestože rodina i sousedé neměli o příčině pochybnosti, úřední dokumenty úpal nezmiňovaly. Podobná situace panuje také v hlavním městě Dillí, kde extrémní mikroklima a pocitové teploty přesahující 52 stupňů Celsia vedou k hromadným kolapsům obyvatel.

V nemocnicích v metropoli stoupá během vln veder počet pacientů přivezených v kritickém stavu nebo již bez známek života na několikanásobek. Mezi oběťmi bývají nejčastěji lidé bez domova nebo chudí dělníci cestující v přeplněných dopravních prostředcích. Lékaři potvrzují, že pacienti trpí selháním plic i ledvin v důsledku extrémního přehřátí, avšak finální pitevní zprávy končí v administrativních labyrintech ministerstva zdravotnictví bez veřejného výstupu.

Určitý posun nastal v tom, že indické ministerstvo financí nedávno poprvé oficiálně uznalo vlny veder za národní katastrofu. Přijaté krizové plány ministerstva zdravotnictví se však stále zaměřují pouze na obecná zdravotní rizika a otázce smrtelnosti se vyhýbají. Ministerstvo životního prostředí i úřad pro zvládání katastrof na dotazy ohledně chybějících dat nereagují.

Podle expertů je přitom přesné mapování úmrtnosti zásadním předpokladem pro zavedení funkčních varovných systémů a záchranných opatření. Bez včasné reakce a infrastrukturních změn hrozí Indii v důsledku postupující klimatické změny rozsáhlá krize, která může v letních měsících paralyzovat celou společnost a vyžádat si obrovské množství lidských životů.

Ačkoliv některé komunity zakládají svépomocné fondy pro rodiny obětí, systémová podpora ze strany státu pro pozůstalé po dělnících zasažených úpalem prakticky neexistuje. Rodiny zchudlých dělníků tak přicházejí o živitele a zůstávají odkázány pouze na pomoc sousedů. Bez přiznání skutečného rozsahu problému ze strany vlády zůstávají miliony nejchudších Indů vůči narůstajícím teplotám zcela nechráněni.