Hladina oceánů děsivě stoupá, čekejte extrémní změny počasí

Podle institutu není možné tento trend zvrátit. "I kdybychom zítra zcela zastavili emise skleníkových plynů, teploty oceánů by pokračovaly v růstu," uvedl šéf institutu John Fitzpatrick.

Vlády by nyní podle Fitzpatricka měly více investovat do ochrany před povodněmi a zpřísnit omezení výstavby v rizikových oblastech. Fitzpatrick v této souvislosti poukázal na škody způsobené bouří Sandy, která loni těžce zasáhla New York a New Jersey a stála ekonomiku zhruba 65 miliard dolarů (1,3 bilionu Kč).Podle údajů zajišťovny Munich Re se počet katastrof souvisejících s počasím v uplynulých třech desetiletích výrazně zvýšil. Počet bouří, záplav, vln veder a lesních požárů se v letech 1980 až 2012 údajně zhruba ztrojnásobil.

Pojišťovny navíc znepokojuje stoupající počet a hodnota nemovitostí budovaných podél vodních cest a na mořských pobřežích, jež v případě katastrof zvyšuje jejich náklady, píše list Financial Times.

Hladina světového oceánu trvale stoupá od začátku 20.století, souběžně s růstem teploty vzduchu, i když s menším zpožděním. Za posledních 100 let se zvýšila přibližně o 20 cm. Odhaduje se, že za zvýšení hladiny je odpovědná ze 40 % teplená roztažnost vody a ze 60 % tání. Současná rychlost růstu je zhruba 3 mm za rok. Podle odhadů IPCC se hladiny oceánu za dalších 100 let zvedne o dalších 20-60 cm. Velké rozpětí odhadů je dáno nejistou předpovědí dalšího společenského a potažmo klimatického vývoje.

Změřit hladinu oceánu je daleko těžší, než se na první pohled může zdát. Problém nejsou jen slapové jevy (příliv a odliv), které neustále mění výši hladiny, ale při dlouhodobějším pozorování se potýkáme s geologickými změnami. Některé kontinenty nebo jen jejich části se totiž zdvihají vůči ostatním, zatímco jiné naopak klesají.

Proto z pouhého měření výše hladiny na jednom konkrétním místě nelze získat přesný obrázek a změně hladiny světového oceánu. K tomu je třeba znát údaje z míst rozmístěných rovnoměrně po celém světě.

K výzdvihům a poklesům dochází díky deskové tektonice, ale také takzvané izostázi. Kontinenty, které jsou odlehčovány vnějšími vlivy, se zvedají. Pomalé odlehčování je dáno erozí, ale daleko rychleji funguje změna plochy pevninských ledovců. Například během poslední doby ledové byla severní polovina Evropy pokryta ledovcem. Po jeho roztání se tato oblast díky odlehčení začala zdvihat, což se projevuje dodnes zejména ve Skandinávii.

Je tedy paradoxem, že místům, kde roztává pevninský ledovec a která se tak podílejí na růstu hladiny světového oceánu, zaplavení mořem vůbec nehrozí – sama se totiž díky odlehčení zdvihají a tento zdvih bývá při samotném tání rychlejší, než vzestup moře.

(Zdroj: meteocentrum.cz)