Svět může zažít nejsilnější El Niño v historii už letos. Letní teploty zřejmě v nadcházejících letech zlámou rekordy

El Niño představuje přirozený klimatický cyklus, k němuž dochází v situaci, kdy se vody v tropické oblasti Tichého oceánu ohřejí natolik, že vyvolají zásadní změny v proudění větrů v atmosféře. Tento proces má následně dominový efekt na počasí po celé planetě. Zatímco některé regiony kvůli němu čelí extrémním suchům a vlnám veder, které zvyšují riziko lesních požárů a ohrožují zásoby vody, jiné oblasti postihují katastrofální záplavy. Dalekosáhlé důsledky tohoto jevu mohou rovněž utlumit hurikánovou aktivitu v Atlantiku a v globálním měřítku způsobit další prudký nárůst teplot, které jsou již tak zvýšené v důsledku lidskou činností způsobené změny klimatu.

Tento jev se obvykle opakuje každých dva až sedm let a jeho trvání se standardně pohybuje v rozmezí devíti až dvanácti měsíců. Síla anomálie se měří podle toho, jak vysoko nad dlouhodobý průměr vystoupí teploty povrchových vod v konkrétní části rovníkového Pacifiku, přičemž vrchol aktivity obvykle nastává během zimy na severní polokouli. Slabé podmínky El Niña se vyvíjejí v momentě, kdy teplota vody v této sledované zóně zůstává po delší dobu alespoň o 0,5 stupně Celsia nad průměrem. Aby však mohl být fenomén klasifikován jako velmi silný nebo jako Super El Niño, musí teplotní odchylka překročit hranici 2 stupňů Celsia.

Průměrná teplota vody v Pacifiku se v současné době nachází těsně pod prahovou hodnotou 0,5 stupně Celsia, avšak podle květnové prognózy se očekává, že ji překročí již během příštího měsíce. To představuje znatelný posun oproti dubnové předpovědi, která pro období do konce června favorizovala neutrální podmínky, kdy nadvládu nemá ani El Niño, ani jeho chladnější protějšek La Niña. Během léta a podzimu by měl fenomén dále posilovat, přičemž šance, že přetrvá až do zimy, vzrostly na 96 procent, což meteorologové považují za téměř hotovou věc.

Tento nárůst jistoty u předpovědních modelů je zapříčiněn obrovskou masou teplé vody, která se v posledních týdnech nashromáždila v hloubkách centrálního a východního rovníkového Pacifiku. Tato podmořská zásobárna tepla postoupí k hladině, kde El Niño nastartuje a bude jej od tohoto bodu dále intenzivně živit. Přestože mají prognostici v samotný vznik úkazu vysokou důvěru, Centrum pro předpověď klimatu upozorňuje, že ohledně přesné maximální síly, které El Niño nakonec dosáhne, stále panuje značná nejistota.

Pravděpodobnost, že se mezi listopadem a lednem plně rozvine Super El Niño, se nicméně v nejnovějších odhadech CPC zvýšila z dubnové hodnoty 25 procent na současných přibližně 33 procent. Michelle L’Heureux, vědkyně vedoucí prognostický tým v CPC, vysvětlila, že silnější varianta je pravděpodobnější v případě, že se atmosférické změny během léta plně sesynchronizují s vývojem v tropickém Pacifiku. To znamená, že by s rostoucí teplotou oceánu muselo souběžně docházet k oslabování větrů v blízkosti rovníku.

Některé obvykle spolehlivé počítačové modely naznačují, že potenciální Super El Niño by letos mohlo překonat dosavadní historické zápisy a stát se vůbec nejsilnějším od začátku vedení záznamů v roce 1950. Pokud by k tomu došlo, jednalo by se o první Super El Niño od přelomu let 2015 a 2016, který drží aktuální prvenství v grafech NOAA. Mezi další historicky extrémní roky patřily sezóny 1972–1973, 1982–1983 a 1997–1998.

I kdyby letošní anomálie nakonec nedosáhla na status „super“, s vysokou pravděpodobností půjde o velmi silný fenomén. Obecně platí, že silnější El Niño zasahuje do globálního počasí s větší razancí, avšak dopady nemusí vždy stoprocentně odpovídat historickým tabulkám. Například Super El Niño v letech 2015–2016 sice potvrdilo předpoklady a způsobilo kritické sucho v Karibiku, ale na druhé straně v jižní Kalifornii nedokázalo vyvolat nadprůměrně vlhkou zimu, kterou je tento úkaz v tamním regionu jinak typicky známý.

Mnohem jistějším důsledkem je však celosvětový nárůst veder. El Niño výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že se roky 2026 nebo 2027 stanou nejteplejšími v historii měření na Zemi. Úřad NOAA již v polovině května uvedl, že letošní rok bude s vysokou pravděpodobností patřit mezi pět historicky nejteplejších, přičemž v této predikci ještě nebyl plně započítán oteplovací faktor nově vznikajícího El Niña.

Silné či extrémní El Niño může do začátku příštího roku dramaticky proměnit počasí v mnoha částech světa, přičemž jedním z hlavních projevů je obrat v hurikánové sezóně. Intenzivní El Niño obvykle vytváří v Karibiku a tropickém Atlantiku podmínky, které formování bouří tlumí, což vede k nižšímu počtu tropických bouří a hurikánů v této oblasti. Opačná situace však nastává v centrálním a východním Pacifiku, kde bývá hurikánová sezóna naopak mnohem rušnější, což v závislosti na trasách bouří může znamenat zvýšené riziko pro Havaj nebo jihozápad USA.

V Severní Americe se hlavní dopady projeví během zimních měsíců. Pro severní část Spojených států, západní Kanadu a Aljašku je v tomto období typická teplejší zima než obvykle, byť se regiony mohou i tak občas potýkat s vlnami ostrých mrazů. Jižní pásmo USA naopak bývá chladnější a deštivější, protože zesílené tryskové proudění (jet stream) směřuje nad tuto oblast podstatně větší množství bouřkových systémů.

Z hlediska letních srážek dochází vlivem El Niña k oslabení monzunových dešťů v Indii a jihovýchodní Asii, zatímco v Karibiku se prohlubuje sucho. Teplé a suché zimy jsou posléze typické pro části jižní a východní Asie. V období od prosince do února, kdy na jižní polokouli vrcholí léto, hrozí rozvoj silného sucha také v jihovýchodní Africe.

V Evropě jsou projevy El Niña oproti jiným částem světa méně výrazné a často nepřímé. Přesto super El Niño přináší některé opakující se vzorce, mezi něž patří nadprůměrně teplé počasí a zvýšená pravděpodobnost déletrvajících vln veder či výrazné sucho v západní a jižní Evropě. Pro Českou republiku jsou přímé dopady El Niño velmi obtížně předvídatelné, neboť lokální počasí je z větší části diktováno prouděním ze severního Atlantiku. Super El Niño nicméně funguje jako významný akcelerátor globálních teplot. 

Nové intenzivní El Niño ovlivní v průběhu roku a nadcházející zimy životy stovek milionů lidí po celém světě. Podle historických zkušeností může tento jev na celá desetiletí poznamenat i křehké ekosystémy, které se z jeho následků zotavují ještě dlouho poté, co vody v Tichém oceánu opět ochladnou. Vědci zkoumají chování minulých anomálií, aby získali vodítka, jakým hrozbám bude planeta čelit tentokrát.

Minulá Super El Niňa jsou však pro současnost nedokonalým průvodcem, protože žádné dvě události nemají identický průběh ani dopady. Lidstvo sice disponuje pokročilejšími technologiemi, ale schopnost vlád a humanitárních organizací reagovat na extrémní projevy počasí může být v současnosti oslabena kvůli politickým změnám a plošným škrtům v rozpočtech na zahraniční pomoc, což dopadá zejména na nejvíce zranitelné rozvojové státy.

Kromě ztrát v zemědělství a hrozby rozsáhlých požárů způsobuje extrémní teplota oceánu také masivní bělení a úhyn korálů. Vzhledem k tomu, že se obrovské množství tepla z mořské hladiny transferuje do atmosféry, vědci považují rekordně teplý rok za téměř jistou věc.

Studie historických událostí, zejména té z let 1997–1998, která byla označena za „El Niño století“, ukázaly, že globální ekonomické škody mohou dosáhnout bilionových částek. Na druhé straně některé severské státy mohou finančně profitovat z mírnějších zim nebo ze specifických posunů v počasí. Výzkum publikovaný v roce 2023 v časopise Science prokázal, že El Niño dokáže utlumit hospodářský růst zasažených zemí na několik let po svém odeznění.

Konkrétní data hovoří o tom, že El Niño v letech 1982–1983 způsobilo celosvětovou ztrátu příjmů ve výši 4,1 bilionu dolarů. Následná silná anomálie v letech 1997–1998 pak vedla ke ztrátám ve výši 5,7 bilionu dolarů. Tyto ekonomické propady se v dotčených ekonomikách projevovaly v průběhu celých pěti let během samotného úkazu i v období po něm.

Během působení Super El Niňa existuje sklon připisovat tomuto fenoménu každou lokální meteorologickou odchylku. Vědci však upozorňují, že El Niño samo o sobě nezažehává jednotlivé bouřkové systémy, ale pouze globálně zvyšuje nebo snižuje pravděpodobnost výskytu určitých podmínek v dané části roku. Nad domy obyvatel se neobjeví žádný konkrétní mrak s nápisem El Niño a v atmosféře bude stále docházet k mnoha náhodným jevům, které nemají s tímto procesem žádnou přímou souvislost.

Díky přesným předpovědím, jejichž vývoj udělal od začátku 80. let velký pokrok, se společnost dokáže na příchod anomálie připravit mnohem lépe. Včasné varování umožňuje vládám, humanitárním organizacím i zemědělcům přijmout preventivní opatření. Andrew Kruczkiewicz z Klimatické školy Kolumbijské univerzity však podotýká, že nejvíce zranitelné komunity v rozvojovém světě často k těmto klíčovým informacím nemají adekvátní přístup.

Organizace jako Červený kříž již nyní plánují distribuci potravinové pomoci do regionů ohrožených suchem, zatímco zásoby směřují i do oblastí, jako je jihovýchodní Afrika, kde naopak hrozí masivní záplavy. Klimatické změny však dělají z letošního El Niňa velkou neznámou, protože planeta je dnes mnohem teplejší než v letech 2015 nebo 1997. Téměř celý tropický a severní Pacifik vykazuje nadprůměrné teploty, což může tradiční schémata projevů El Niňa výrazně modifikovat.

Nathan Lenssen z Národního centra pro výzkum atmosféry (NCAR) upozornil, že kvůli globálnímu oteplování jsou historické analogie čím dál méně informativní pro odhadování současných rizik. Lidé mají v paměti průběh minulého El Niňa a automaticky očekávají stejný scénář, což je podle expertů omyl, neboť dopady se pokaždé vyvíjejí odlišně.

Situaci navíc komplikují drastické škrty v americké zahraniční pomoci a postupné oslabování pozice agentury USAID za Trumpovy administrativy. Lenssen varoval, že tyto politické kroky mohou zásadně ztížit distribuci potravin a léků v oblastech postižených hladomorem a klimatickými katastrofami, kde Spojené státy historicky hrály klíčovou roli při stabilizaci situace před, během i po skončení krizí.