Deset minut mistry světa! Historie mistrovství světa v kopané 1934

„Na plochu stadionu jsme vběhli s naší vlajkou. Uprostřed hřiště jsme se postavili po bok Italů, kteří zdravili hlediště fašistickým pozdravem. Byli optimisté, vše bylo na jejich straně: domácí prostředí, obecenstvo, vedro." Těmito slovy líčí v knize Kronika mistrovství světa ve fotbale od autorů Vyhlídala a Kříže legendární československý brankář František Plánička úvod finálového zápasu s domácí Itálií na druhém šampionátu, který se uskutečnil v roce 1934.

O tom, že se v pořadí druhé mistrovství uskuteční na Apeninském poloostrově, bylo rozhodnuto dva roky před jeho konáním. Italové v čele s Benitem Mussolinim slíbili, že pokud jim bude šampionát přidělen, zajistí nejlepší podmínky a vyprodané stadiony. Odvrácenou stranou ovšem byla fašistická propaganda, která mistrovství doprovázela. Jen si připomeňme, že od roku 1933 byl v Německu u moci Adolf Hitler. Sportovní akce tak byla využita také k politickým cílům.

Na rozdíl od prvního mistrovství velmi vzrost zájem o účast. FIFA rozhodla, že závěrečný turnaj bude hrát šestnáct mužstev. Přihlášených bylo ale 31, proto musela proběhnout kvalifikace. Podle dostupných zdrojů je zřejmé, že kvalifikační boje byly velmi složité a nepřehledné, dokonce docházelo ke korupci. Obhájce prvního titulu Uruguay do Evropy nepřijela. Reagovala tak na fakt, že mnoho mužstev starého kontinentu se neúčastnilo uruguayského mundialu.

V Itálii nebyla vylosována skupinová část, naopak se hned od začátku hrálo vyřazovacím způsobem. To vyhovovalo domácím, kteří za povzbuzování mnohdy až šílených fanoušků porazili USA 7:1. Čechoslováci se utkali s nevyzpytatelným Rumunskem, a přestože brzy prohrávali, nakonec brankami Puče a Nejedlého postoupili díky výhře 2:1. Zajímavý je také postup jednoho z favoritů turnaje Rakouska přes Francii. Na konečných 3:2 rozhodl v prodloužení pozdější slávistický idol Josef Bican.

Do čtvrtfinále nepronikla na úkor Švédska Argentina. Švédové si tak mohli zahrát mezi posledními osmi s Německem, na které v poměru 2:1 nestačili. Němci se tak s Rakouskem, které se za čtyři roky mělo stát součástí Velkoněmecké říše, stali prvními semifinalisty. Rakousko i s Bicanem v sestavě totiž přehrálo 2:1 Maďary. V dalším čtvrtfinále sehrála Itálie se Španělskem dokonce dvě utkání. První zápas skončil remízou 1:1 a podle tehdejších pravidel byl hrát opakovaný zápas. Ten domácí po brance Giuseppe Meazzy vyhráli 1:0.

Československý čtvrtfinálový zápas se Švýcarskem se hrál v Turíně. Favorizovaní reprezentanti Helvétského kříže se brzy ujali vedení, ale ještě do poločasu odpověděl Svoboda. Hned po poločase zvýšil Sobotka a Švýcaři zvýšili obrátky. Aktivita se jim vyplatila v podobě vyrovnání. Nakonec se ovšem radovali Čechoslováci, jimž výsledek 3:2 zajistil Sparťan Oldřich Nejedlý. „Československé mužstvo zvítězilo nad Švýcarskem hlavně mistrovskou technikou krátkých přihrávek přízemních míčů," psal tehdy Couriere de Geneve.

Československý tým nastoupil k semifinále proti Německu v Římě a opět platil za outsidera.  Utkání proběhlo ale nečekaně jednoznačně. Oldřich Nejedlý, pozdější nejlepší střelec šampionátu, třikrát překonal německého brankáře Kresse a poslal tak Československo po výhře 3:1 do finále. O soupeři našeho mužstva se rozhodlo mezi Itálií a Rakouskem. Výsledek 1:0 zajistil Giuseppe Meazza, po němž je pojmenovaný fotbalový stadion v Miláně. Smutné Rakousko si chuť nespravilo ani v zápase o třetí místo. Ten v poměru 3:2 ovládl jejich německý soused.

„...Nevím, jak to uděláte, ale Itálie, velká a slavná Itálie, musí nad tím Československem vyhrát!" cituje kniha Kronika mistrovství světa ve fotbale slova italského Duceho před zápasem. První poločas, ve kterém vytasili skvělé zákroky jak Plánička, tak i Ital Combi, skončil bez branek. Skóre se otevřelo v 71. minutě, kdy se trefil v té době již zraněný Slávista Antonín Puč. Zanedlouho dokonce nastřelil Sobotka tyč, ale deset minut po Pučově trefě vyrovnal střelou z dálky Orsi. V prodloužení zranění a unavení Čechoslováci kapitulovali po brance Schiavio a sen o získání Zlaté Niké se rozplynul.

Mistry světa jsme se tak nestali. Svůj díl viny na tom měl podle dobových vyjádření i švédský sudí Eklind, který svými verdikty pomáhal reprezentantům z Apeninského poloostrova. Kromě toho tři z hráčů Itálie měli špatně vyřízené občanství a neměli proto nastoupit. Přesto se jedná o jeden z největších úspěchů československého fotbalu, který velmi přispěl k rozvoji tohoto krásného sportu v srdci Evropy.

Finálová sestava Československa na MS 1934 v Itálii:

Plánička – Ženíšek, Čtyřoký – Košťálek, Čambal, Krčil – Junek, Svoboda, Sobotka, Nejedlý, Puč.