Jak prohra Maďarska zachránila Italům život. Historie mistrovství světa v kopané 1938

„Naše mužstvo nezasáhne do rozhodujícího boje III. mistrovství světa v kopané, jako tomu bylo při druhém v Římě. Vrátilo se, neboť ztroskotalo na Brazílii, která byla lepší nás. Musíme si to přiznat, i když hrála velmi ostře a nevybíravě, takže Plánička, Nejedlý, Burkert a Ludl si ze zápasu odnesli zranění, která si vyžádají delšího léčení. Prostě nestačili jsme i při obětavosti našich hráčů na rychlé a fysicky zdatné Brazilce."

Jak je patrné z komentáře Národních listů, československý tým na francouzském mistrovství světa v roce 1938 skončil ve čtvrtfinále na kopačkách Brazílie. Nezopakoval tak velký úspěch z před čtyř let, kdy Československo bralo stříbrné medaile. A nutno podotknout, že podle slov různých světových médií té doby skutečně zaslouženě. Triumf si opět připsala Itálie, která ve finále zdolala 4:2 Maďarsko.

Obsazené Rakousko mělo smůlu

Podruhé v historii se mistrovství konalo v Evropě. Francie se pořadatelem stala na základě zasedání FIFA v Berlíně, městě, ze kterého se už šířila nacistická nenávist. Velké dějiny v předvečer druhé světové války zasáhly i fotbal. Rakousko, které bylo jednou z 27 zemí, které v kvalifikaci bojovali o postup, bylo 12. března 1938 obsazeno Hitlerovým Německem. Díky tomu v podstatě zaniklo, a přestože se kvalifikovalo, závěrečného turnaje se nezúčastnilo. Jejich místo zůstalo neobsazeno.

Samotný šampionát, stejně jako minule v Itálii, se hrál pouze na vyřazovací zápasy, tedy bez základních skupin. Tento formát byl ovšem využit naposledy. Zajímavé je, že Švédsko vůbec nehrálo první zápas, protože jejich soupeř z Rakouska, jak bylo napsáno výše, už byl součástí Německa. V prvním kole si odbyl premiéru na mistrovství světa asijský tým. Holandská Východní Indie, dnešní Indonésie, dostala od Maďarska „šestku" a jela zase domů. Nic jim nebyl platný ani trénink na palubě lodi, kterou celé tři týdny cestovali do Francie.

Brazílie zdolala Čechoslováky až v opakovaném zápase

Československo narazilo v úvodním zápase na Nizozemí. V Le Havru skončil řádný hrací čas bez branek a tak šlo utkání do prodloužení. V něm lépe fyzicky vybavení hráči ze středu Evropy nastříleli díky Košťálkovi, Zemanovi a Nejedlému hned tři branky a postoupili do čtvrtfinále. Úřadující mistr světa Itálie si poradil také až v prodloužení s Norskem. Pro Nory měl zápas hořkou příchuť, protože Arne Brustad vstřelil regulérní branku, kterou ale rakouský rozhodčí Beranek neznámo proč neuznal. Navíc rozhodující gól dali Italové zřejmě z ofsajdu.

Ze čtyř čtvrtfinálových duelů měl pouze jediný jasný průběh. Švédové si poradili 8:0 s Kubou, která překvapivě postoupila z prvního kola po opakovaném utkání přes Rumunsko. Útočníci Sárosi a Zsengellér poslali do semifinále Maďarsko, které tak zvládlo těžký zápas se Švýcarskem. Šedesát tisíc diváků přihlíželo nejočekávanějšímu souboji této fáze turnaje. Domácí Francie nakonec prohrála s Itálií 3:1. Dvakrát se prosadil Silvio Piola, rekordman vstřelených branek nejen v italské reprezentaci, ale také v Serii A.

Otázkou zůstávalo, kdo doplní semifinálovou trojici. Duel Československa s Brazílií se nakonec musel opakovat, protože poprvé se hrálo po brankách Leonidase a Nejedlého 1:1. Nutno vyzdvihnout obětavost brankáře Františka Pláničky, který zápas dohrával se zlomeným předloktím a během celého prodloužení za svá záda nepustil jediný míč. Povoláním soukromý detektiv Leonidas dal branku i v druhém zápase, a protože se k němu připojil i spoluhráč Roberto, branka Kopeckého nám nestačila. Do semifinále postoupila Brazílie.

Prohra Maďarska zachránila jedenáct životů

A právě jihoamerický tým se stal soupeřem Itálie. Špatný taktický tah předvedl brazilský trenér Ademar Pimeda, protože v zápase nechal nejlepšího Brazilce Leonidase na lavičce, aby ho šetřil pro finále. Je také možné, že hráč byl zraněn, nebo si o odpočinek řekl sám. Brazilci každopádně bez své hvězdy nedokázali obhájce titulu porazit, prohráli 2:1. V druhém semifinále si Maďarsko s přehledem poradilo se Švédskem a po výsledku 5:1 se dostalo do závěrečného utkání. Hatticku dosáhl Gyula Zsengellér, druhý nejlepší střelec turnaje.

„Nikdy jsem nebyl tak šťastný po prohraném utkání. Ty čtyři góly za mými zády znamenaly záchranu jedenácti lidských životů. Slyšel jsem od samotných Italů, že jim Mussolini poslal telegram se slovy: Zvítězíte, nebo zemřete." Vzpomínal později maďarský brankář Antal Szabó na situaci před finálovým zápasem, který Itálie vyhrála 4:2. Jestli vzkaz skutečně poslal italský Duce, není jisté. Faktem ale je, že Itálie zvítězila a podruhé se stala mistrem světa. Třetí místo vybojovali Brazilci, za které se v zápase se Švédskem dvakrát prosadil nejlepší střelec turnaje Leonidas.

Fotbalová veřejnost si na další světové mistrovství musela počkat dvanáct let. Následující dva šampionáty byly zrušeny. Není divu, v letech 1942 a 1946 měl svět úplně jiné starosti, a to druhou světovou válku a následnou rekonstrukci.

Československá sestava ve čtvrtfinálovém zápase s Brazílií:

Plánička - Burger, Daučík - Košťálek, Bouček, Kopecký - Říha, Šimůnek, Ludl, Nejedlý, Puč