Sáblíková se po nemoci rozloučila na olympiádě s oblíbenými pěti kilometry

I v Miláně bylo znát, že rychlobruslení je především nizozemským národním sportem a v dočasné olympijské rychlobruslařské hale bylo dost Nizozemců fandících Merel Conijnové. Když jela svou rozjížďku, nebylo v hale slyšet skoro vlastního slova. Zvlášť pak tehdy, pokud se její čas zbarvil do zelena a značil tak, že se dostává do průběžného vedení. V ní vydržela i přes to, že ji mohla z pozice vedoucí závodnice vystrnadit z hned následující rozjížďky Norka Wicklundová. Nestalo se tak, protože Seveřanka byla nakonec o sedm setin vteřiny pomalejší.

O tom, na které krky se pověsí medaile z tohoto závodu, nakonec rozhodla až poslední dvojice. Dvojice tvořenou těmi nejzkušenějšími ve startovním poli – domácí Italka Francesca Lollobrigidaová a česká legenda Martina Sáblíková. Zaslouženě si obě závodnice vysloužily aplaus ze zaplněných tribun, i když u domácí závodnice se ani nic jiného ze strany domácího publika nečekalo.

Lollobrigidaová ukázala, v jaké je formě, a prakticky hned po startu si jela svůj vlastní závod, to Sáblíková postupem času čím dál více ztrácela a přála si jediné - aby do cíle dorazila. Náskok si Italka vybudovala tak veliký, že když dojížděla do cíle, svěřenkyně kouče Petra Nováka měla před sebou ještě jednu zatáčku. Na vítěznou Lollobrigidaovou nakonec ztratila 21 vteřin a skončila tak tedy jedenáctá.

Po závodě přišlo loučení v podobě čestného kolečka, během kterého ji tleskalo početné mezinárodní publikum a uznání se ji dostalo i od zahraničních komentátorů. Stejně i od samotné Lollobrigidaové, která se jí po závodě poklonila a také ji objímala.

Sáblíková se stala první českou sportovkyní, která se účastnila šesti olympijských her. Jejími prvními byly ty turínské před dvaceti lety. Právě tehdy se pod pěti kruhy představila na své oblíbené distanci, přičemž na ni skončila čtvrtá. Na následujících dvou zimních olympiádách ve Vancouveru a v Soči závodila ve své nejlepší formě a přivezla z těchto her pokaždé zlato. V Pchjongčchangu 2018 z toho bylo stříbro a v Pekingu 2022 bronz.

Tento pětikilometrový závod v Miláně se zapíše jako vůbec ten nejtěsnější možný, když Italka Lollobrigidaová byla rychlejší o pouhou jednu desetinu než nakonec stříbrná Nizozemka Conijnová. Třetí Wicklundová pak ztratila na stříbrnou pozici sedm setin sekundy. Jen třináct setin sekundy pak chybělo k medaili nešťastné čtvrté Belgičance Sandrine Tasové. Kanadská hvězda Isabelle Weidemannová pak skončil taktéž bez medaile až pátá.