Sáblíková během medailového ceremoniálu plakala. Zřejmě je to naposledy, tvrdí

Člověk se ani nemusí divit jejím emocím ve chvíli, kdy vstupuje na bronzový stupínek a vidí pod sebou hlouček českých sportovců. "Bylo to hodně emotivní, protože jsem si uvědomila, že je to možná naposled. I když to jsem si říkala už minulou olympiádu. Ale tentokrát už je to opravdu možná naposled, a tak jsem se snažila užít atmosféru plnými doušky, protože to jsou okamžiky, které v člověku zůstanou až do konce života," komentovala silný moment již čtyřiatřicetiletá česká sportovkyně.

Ani v té chvíli nevěřila, že může být ze závodu na pětikilometrové trati bronzová. Bylo vidět, jak jen nevěřícně zakroutila hlavou, když z reproduktorů při ceremoniálu zaznělo její jméno. "Pro mě to bylo stejně neuvěřitelný, možná stejně jako ta úplně první medaile," vrátila se Sáblíková ke svým počátečním velkým úspěchům v karéře z Vancouveru 2010. Tehdy triumfovala jak na pětikilometrové, tak i na tříkilometrové trati. "Tam to bylo daleko emočně vypjatější, protože hrála hymna a bylo to poprvé. Zjevila jsem se tam jako dvaadvacetileté pískle. Uběhlo dvanáct let a já tam stála zase," pokračovala Sáblíková.

Přestože se jedná pro Sáblíkovou "pouze" o bronzovou, i z ní má pochopitelně radost. Rozhodně se pak také jedná o nejtěžší medaili v její bohaté sbírce. "Fakt moc hezká. Nejhezčí!" pochvalala si konkrétně pekingský bronz, který si tedy doma vystaví. "A jak jsem se přestěhovala, tak tam zatím nic moc nemám, takže je místa dost."

Vzhledem k emocím pak byla ráda, že na pátečním ceremoniálu předával medaile šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval. "Že tam byl někdo, koho znám, protože kdybych udělala nějaké faux pas, tak mě třeba zachrání," věděla Sáblíková a pokračovala: "Mám vždycky strach, že tam upadnu nebo si vezmu něco jiného, než mi patří. Tak jsem docela ráda, že se všechno povedlo."

Také připomněla, že květinovým ceremoniálem po závodě čtvrteční bronzový den zdaleka neskončil. Ještě totiž musela, jako každý sportovec, absolvovat dopingovou kontrolu a den pro ni tak skončil až v půl jedné ráno návbratem na olympijskou vesnici. "Zastavila jsem se na misi, kde jsem zůstala asi do půl třetí. Bylo to příjemné, dost věcí jsme rozebrali, pokecali a zasmáli se. Bylo to pohodový. Byla jsem docela ráda, že se moc neslavilo, protože jsem si dala jedno pivo a byla úplně hotová," prozradila nejúspěšnější česká sběratelka medailí v rámci Zimních olympijských her.

To pátek měla daleko volnější program. Nejprve fandila českým hokejistům a poté si šla převzít medaili. "Byl to takový proflákaný den, ale utekl hrozně rychle. Už se těším, až budu v posteli," zakončila Sáblíková.