Nová kniha Marka O’Connella: Miliardáři ze Silicon Valley usilují o nesmrtelnost

Mark O’Connell, autor knihy To Be a Machine, v průběhu svého cestopisného objevování transhumanismu uskutečnil řadu rozhovorů s jeho představiteli. Toto hnutí podporuje přímé propojení technologických vynálezů s lidským tělem a myslí. Konečným cílem je odstranění stárnutí jako příčiny smrti. O’Connell je skeptický, někdy zděšený a často pobavený pozorovatel. Připomíná také, že transhumanismem se nezabývají pouze blázni na okraji společnosti, ale i bohatí a vlivní lidé ze Silicon Valley.

Příkladem je Peter Thiel, spoluzakladatel společnosti PayPal. Investoval již miliony amerických dolarů do výzkumů, jež zkoumají možnosti prodlužování života. Podle Thiela bude výpočetní technika stále více a hlouběji pronikat do biologie, což umožní vyléčit všechny lidské nemoci podobně jako chyby počítačového programu. Smrt jako mystérium by se tak mohla změnit na řešitelný problém.

Radikální optimismus miliardářů

Ray Kurzweil, jeden z vysoce postavených ředitelů společnosti Google, předpovídá, že pokud se dožije 120 let, bude žít věčně. Kurzweil věří v rozšiřování znalostí o obnově buněčných a molekulárních struktur organismů. Google stovkami milionů amerických dolarů sponzoruje výzkum stárnutí a způsobů, jak tento proces zastavit. Calico, dceřiná společnost Googlu, svá zjištění ovšem pečlivě tají a žurnalisty, včetně O’Connella, do svých laboratoří nepouští.

Technologičtí miliardáři ze západního pobřeží USA jako je Elon Musk, Steve Wozniak a Dmitry Itskov sdílejí v pohledu na lidský život „radikální optimismus”. Všechny obtíže, stárnutí a smrt nevyjímaje, čekají na svá technologické řešení. Do výzkumu se dokonce zapojuje i Darpa, státní obranná výzkumná agentura. Ta se ale už od svého vzniku v době vesmírných závodů se SSSR zabývá spíše technologií spojenou s efektivním využitím násilí.

To Be a Machine se pokouší porozumět transhumanismu svým vlastním pohledem. Kniha svou strukturou připomíná soubor šikovně propojených časopisových článků. Správně si všímá podobnosti ve výrazových prostředcích transhumanistů. Často používají metafory ze světa výpočetní techniky a tělo přezíravě označují jako „maso“.

Arizonské mausoleum

O’Connell je přátelský průvodce. Ve svém díle čtenáře bere na návštěvu společnosti Alcor v Arizoně. Mezi nerezovými nádobami s lidskými těly ho provází sám Max More, vrcholný manažer Alcoru. U jedné nádoby se More pyšně zastaví a vysvětlí, že uvnitř se nachází „nejstarší žijící osoba” narozená v roce 1893. O’Connell mu opatrně oponuje, že je trochu „přehnané nazývat ji žijící”. Pro O’Connella představuje Alcor mausoleum, jež zrcadlí temný vývoj americké myšlenky o nekonečném individuálním zlepšování.

Někteří přední transhumanisté na uložení do kapalného dusíku rezignovali. Timothy Leary, bývalý podporovatel Alcoru, se rozhodl nechat své zpopelněné ostatky vystřelit do vesmíru. Mnoho lidí z hnutí to vnímají jako kapitulaci deathistům, kteří nevěří, že lidský pokrok smrt jednou vyřeší.

To Be a Machine uznává širokou, méně extrémní podobu zlepšování lidské tělesné schránky. Chytré léky a technologické vynálezy nošené na těle nás posouvají k postlidství. O’Connell se prostřednictvím žertů o svém synovi zbavuje zoufalství transhumanistů o „mizerných biologických životech”. Raději čtenářům předává své přesvědčení, že naše zvířecí tělesná podstata se všemi svými chybami je podstatou bytí člověkem. Není krátkost života to, co ho dělá zvláštním, strašlivým a překrásným?