Česká družice VZLUSAT-1 zaskočila vědce. Posílá data, fungovat už přitom neměla

VZLUSAT-1 zamířila na oběžnou dráhu z indického kosmodromu s označením SDSC spolu se zhruba třicítkou dalších nanosatelitů. "Český satelit byl vypuštěn na polární dráhu do výšky 505 kilometrů a byla mu udělena rychlost 7 km/s," uvedli zástupci společností, které se na konstrukci družice a jejích přístrojů podílely. V dosahu pozemní stanice je VZLUSAT-1 šestkrát za den a vždy zhruba deset minut komunikuje rychlostí 5kb/s.

Jedním ze stále funkčních přístrojů je miniaturizovaný rentgenový dalekohled od firmy Rigaku Innovative Technologies. Spolupracovali na něm firma HVM Plasma a České vysoké učení technické. "Vzhledem k dostatečné kapacitě datové komunikace jsme schopni provádět jak snímkování Slunce, tak i dlouhodobá dozimetrická měření," řekl projektový manažer Rigaku Adolf Inneman.

Pro dalekohled vývojáři vyzkoušeli zcela nový typ optiky, který do vesmíru ještě nikdo nevyslal. Nazývá se "račí oko" a inspiraci pro něj vývojáři vzali z přírody. Raci takovou metodu používají pro vidění v kalných vodách.

Součástí techniky na družici je také kompozitní radiační štít, jímž chtějí průmyslové firmy zjistit, jak je možné ochránit elektroniku ve vesmíru před vysokou radiací. Kvalitu stínění měří Rigaku pomocí křemíkové rentgenové diody. Podle Innemana je dlouhá životnost družice dána patrně hlavně tímto štítem. 

Další přístroje na družici zahrnují senzory pro vlhkost a teplotu nebo zařízení k měření magnetického pole. Na satelitu je také přístroj pro měření kyslíku v atmosféře Fipex, který nevyvinuly české firmy, ale Technická univerzita v Drážďanech. Byl součástí mezinárodní mise, experti ale zaznamenali problém v jeho fungování. Jedním z úspěchů družice je podle odborníků to, že se jí podařilo zaznamenat geomagnetickou bouři, která vznikla po sluneční erupci 6. září loňského roku.