Československé jaderné katastrofy? Nepřekonal nás ani Černobyl

Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice ležící nedaleko Trnavy byla budována od srpna 1958 a do provozu byla uvedena v prosinci 1972. Provoz elektrárny A1 byl ale stíhán různými závadami, které vyústily ve dvě havárie. Díky nim se Československo stalo první a jednou ze dvou zemí, jejichž elektrárnu zasáhlo postihlo hned několik nehod.

K první došlo 5. ledna 1976. Nový palivový článek nedosedl v aktivní zóně, čímž došlo k neplnohodnotnému uzamčení těsnicí zátky. Tlakem chladícího plynu došlo k jeho vystřelení ven z reaktoru a do prostoru začal unikat oxid uhličitý. 

Při tragédii zemřeli dva lidé a jen zázrakem nedošlo žádné větší katastrofě. Onen zázrak byl ve skutečnosti pracovník transportně technologické části reaktoru Viliam Pačes, který se v ochranném oděvu vrátil do reaktorového sálu a zavážecím strojem najel zpět na otevřený palivový kanál, čímž jej uzavřel.

Pačes a dozimetrista Milan Antolík, který mu asistoval, obdrželi v roce 1987 od Lubomíra Štrougala státní vyznamenání a 1. ledna 2008 i Kríž Milana Rastislava Štefánika III. třídy od prezdenta Ivana Gašparoviče. 

Jak se později ukázalo,dva pracovníci elektrárny, Libor Benda a Izidor Ferech, se při nehodě udusili. Uniklý oxid uhličitý totiž zaplavil spodní prostory reaktorového sálu. K úniku radiace ale v tomto případě nedošlo.

Jen málokdo by čekal, že při stejné činnosti dojde o rok později k další, mnohem horší katastrofě. 22. února 1977 došlo při výměně palivového článku k roztržení sáčku se silikagelem, který se vysypal do palivové kazety. 

Část gelu ale uvázla v distančních mřížkách, což zabránilo dostatečnému chlazení. To mělo za následek roztavení palivových proutků a propálení roury nádoby s těžkou vodou. Ta pronikla do primárního okruhu díky vlhkosti došlo k poškození paliva nacházejícího v reaktoru. Primární okruh byl kontaminován a v důsledku netěsností následně došlo ke kontaminaci i sekundárního okruhu.

Tato havárie už znamenala pro elektrárnu definitivní konec. Jelikož došlo k částečnému roztavení aktivní zóny, opravy by byly tak nákladné a náročné, že elektrárnu v roce 1977 československá vláda zavřela.

Na sedmistupňové Mezinárodní stupnici jaderných událostí byla tato nehoda ohodnocena stupněm 4 a jde o nejzávažnější nehodu jaderné elektrárny v Československu a jednu z nejvážnějších jaderných nehod v Evropě vůbec.

Po nehodě byl provoz jaderné elektrárny A-1 ukončen a byla zahájena její likvidace. Ta ale není vůbec jednoduchá. V elektrárně bylo skoro 25 tun uranu a reaktor byl 20 metrů vysoký. Jako moderátor sloužila výše zmíněná těžká voda, které bylo v reaktoru 57 tun a která byla chlazena oním osudným oxidem uhličitým. 

Díky tomu likvidace škod přetrvává dodnes. Veškeré jaderné palivo bylo sice na základě mezistátní dohody odvezeno do Ruské federace, dodnes ale představují riziko nádrže s radioaktivními kaly a pevné radioaktivní odpady. Likvidace škod bude podle plánů probíhat nejméně do roku 2050.