Minulý týden došlo v hlavním městě Libanonu k obrovskému výbuchu. Ten zničil celý přístav i jeho okolí a nad celou touto zkázou zůstalo stát rozbořené silo. Silo, které stavěli českoslovenští stavaři a technici. Při jeho stavbě museli překonat několik nepříjemností a technických problémů. Své dílo ale dokončili na čas a v žádané kvalitě. Opravit, už ale bohužel nepůjde.
„Mohutná betonová stavba sila vypadá, jako by vyrůstala z na prach spálené země a roztrhaného kovu. Ještě včera v ní bylo zrní; teď v ní zeje obrovská díra,“ popisoval z Bejrútského přístavu reportér AFP krátce po tragické události. Celý přístav zdemoloval minulý týden obrovský výbuch. Jediné, co vzdáleně připomíná předešlý vzhled přístavu, je silo, které ale po explozi už opravit nepůjde.
Silo se stavělo v letech 1968 až 1970. Jeho konstrukci tvořily tři řady skladovacích propojených buněk a dosahovalo výšky přes šedesát metrů. Stavěl ho před padesáti lety pardubický podnik Průmstav.
Ten se stal vítězem soutěže o provedení stavebních prací, kdy porazil devět jiných podniků z celého světa. O zadání stavby se ucházely firmy z Bulharska, Francie, Itálie, Řecka a Německé spolkové republiky. Celkový náklad byl dva a půl milionu dolarů. Projekt sila vypracovala dánská a švédská firma.
Práce v extrémních podmínkách
Čechoslováci pracovali v náročných podmínkách. Při provádění prvního záběru stavby, se pohybovaly teploty kolem 35 stupňů Celsia ve stínu, píše ve svém článku v odborném časopise Karel Kerhart ze Střední průmyslové školy Pardubice.
Takové teploty způsobovaly rychlé tvrdnutí betonu a znesnadňovaly manipulaci. Bylo proto nutné přidávat směs, která měla tvrdnutí zpomalit. Díky zkušenostem se nakonec československým expertům podařil namíchat beton, který se dal použít.
Nutné bylo také neustálé kropení betonu. I tam ukázali stavaři kreativitu a zajistili kropení zahradními rozstřikovači vody. Dále byla stavba přikryta plachtami, aby se zabránilo přílišnému odpařování.
Nejenom beton trpěl pod žárem slunce. „Ten, kdo pracoval v horkém a vlhkém podnebí při nezvyklé stravě, jistě ocení jejich pracovní úsilí,“ píše Kerhart. Mluví o dělnících, kteří na stavbě pracovali. V době špičkového rozvinutí prací, kdy stavba postupovala nejrychleji, se na stavbě podílelo devět techniků a patnáct specialistů z ČSSR, kteří koordinovali práci až čtyř stovek arabských dělníků.
Těžké bylo také vysvětlit Arabům systém práce. Ti totiž nebyli zvyklí pracovat plynule přes den i přes noc, o svátcích a ve velkých výškách. Následně se pracovalo ve třech směnách. Českoslovenští specialisté zajišťovali dozor, instruktáž, obsluhu hydraulických zvedáků a čerpadel či některé speciální železářské práce. Arabští pracovníci potom prováděli betonáž a kladení výztuže.
Kerhart uvádí, že někteří Čechoslováci pracovali až třicet hodin bez odpočinku. Přímo na místě staveniště byli proto pro ně vybudovány kanceláře, kuchyně i sprchy. „Pro Araby byli k dispozici šatny, což není v místních podmínkách běžné,“ dodává.
„Průběh stavby byl ovlivňován nejen vysokými teplotami, ale i prudkými zimními dešti a silnými vichřicemi. Politické poměry v zemi se rovněž odrazily v postupu stavby několikerým vyhlášením výjimečného stavu se zákazem vycházení, stávkami a jinými průvodními událostmi,“ píše Kerhart.
Další problémy s místním betonem
Klimatické podmínky nebyly to jediné co znesnadňovalo práci. Problémem bylo i samotné složení základních materiálů pro výrobu betonu. Štěrk z vápence měl malou pevnost a mnoho prachu. Navíc předepsaná minimální pevnost betonu byla nedostačující, jak zjistili experti z ČSSR. I tento problém vyřešili. „Dodržováním přesného dávkování, dobrým zpracováním směsi a důslednou kontrolou se podařilo dosahovat vysoké pevnosti s minimálním množstvím cementu,“ uvádí Kerhart.
Každopádně dodávky z cementárny vzdálené asi 65 kilometrů od stavby, probíhaly v pořádku.
Na výrobu pilot (hlubinná základová konstrukce pozn. red.) a základů se používal speciální beton odolný mořské vodě. Piloty začala stavět v červenci roku 1968 místní firma, ale velmi jemně mletý a tuhnoucí cement způsobil jejich pevné přilnutí. V důsledku toho se piloty nedařilo oddělovat. Po příjezdu Čechoslováků tak byla změněna betonáž a betonovaly se pouze piloty v lichých řadách. Celkově bylo zaberaněno 3 350 pilot v celkové součtové délce padesáti kilometrů.
Velice náročné bylo také postavení základů strojovny. Ta se totiž nalézala přes šest metrů pod hladinou moře. Výkopová jáma, kde se práce na strojovně prováděly, byla pouhých 110 metrů od moře. Dělníci tedy museli hloubit v jemném písku, kam jim neustále proudila voda. Byly proto dovezeny čerpací jehly z ČSSR. Celkem jich k odčerpávání vody bylo použito 140 s výkonem až 70 litrů za sekundu.
I přes komplikace včas
Pro první etapu stavby byla lhůta dvanáct a půl měsíce. V té se měla stihnout vybudovat konstrukce 24 válcových sil pro kapacitu šedesáti tisíc tun obilí, administrativní budova a zařízení pro vykládání lodí. Plynulého provozu měla první etapa dosáhnout po dvaceti měsících od uzavření smlouvy. Doba pro montáž technologického zařízení od švýcarské firmy Bühler byla šest a půl měsíce.
Druhá etapa stavby měla navýšit kapacitu sila na 105 000 tun obilí a lhůta na její dokončení byla projednávána dodatečně. „Známé události v zemi přirozeně značně narušily plynulé provádění stavby, přesto však byla doba výstavby vcelku dodržena,“ poznamenává k tomu Kerhart.
Koncem roku 1970 bylo silo úspěšně odevzdáno do provozu. Mohutná stavba sestávala z 42 válcových sil s vnitřním průměrem 8,5 metrů, tloušťkou stěn 17 centimetrů a výškou 48 metrů. Mezi nimi bylo umístěno dalších 54 menších zásobníků. Na tomto všem byla ještě nadstavba technologického zařízení. Celková výška silové části byla 54 metrů.
Při železobetonových pracích bylo zpracováno téměř 25 tisíc metrů krychlových betonu. Betonářské oceli se spotřebovalo 2 740 tun.
Většina obilí se vyprazdňovala otvory v podlaze na dopravní pásy, což uspořilo pracovní sílu. Silo tak vykazovalo při porovnání vývozních nákladů a uspořených nákladů výrazné úspory.
„Československé podniky dokázaly, že dovedou zajistit a včas dokončit velké stavby i za mimořádných klimatických, technických a politických podmínek,“ zakončuje Kerhart. „Silo svou kvalitou dosáhlo vysokého uznání“.
Opravit už nepůjde
Po výbuchu, který vyvolal otřesy srovnatelné se zemětřesením o síle 3,5 stupně, zůstala stát pouze jeho zadní část. A právě takto se silo vryje do paměti většiny lidí.
„Jedna řada, ta čelní, směrem, kde vybuchl sklad a kde v kráteru vzniklo vlastně nové jezero, je zničená. To je evidentní. Jde o to, jak dalece jsou poškozené další buňky,“ uvádí podle serveru ČT24 bývalý podnikový a výrobní ředitel Průmstavu Jiří Požár. Předpokládá však, že konstrukce je silně narušená, a navíc silně kontaminovaná zplodinami výbuchu. „Jak vidím tu přední část, oprava by byla velmi složitá a podle mě ani není možná,“ dodává.
Statik Václav Jandáček ve vysílání ČT24 uvedl, že silo výbuchu odolalo díky tuhé konstrukci. „Určitě také pohltilo část energie toho výbuchu, což ale samozřejmě město nemohlo ochránit úplně,“ řekl.
Obří silo bylo hlavní zásobárnou obilí v zemi. Podle ministra Raula Nehmeho, který již oznámil demisi vlády, jsou na cestě do Libanonu lodě s asi 28 tisíci tun obilí. Zbývá ovšem vyřešit otázku, kde budou zásoby uskladněny, protože ostatní libanonské přístavy nemají dostatečnou kapacitu, píše ČT24.
Související

V přístavu v Bejrútu se dnes zřítila další část obřího obilného sila

Pravdu nelze nikdy skrýt, řekl papež o výbuchu v Bejrútu
exploze v libanonském Bejrútu (4. srpna 2020) , libanon , Průmstav , Bejrút , vysoké stavby
Aktuálně se děje
včera

Neobvyklá nehoda u Olomouce způsobila značnou škodu. Na vině je mladý řidič
včera

Hrubě nevydařený duel Plzně s Libercem stojí sudí Beneše a Petříka možnost delegace
včera

V Česku začala další stavba dálnice. Zahájili ji Fiala s Kupkou
včera

Chřipková epidemie vrcholí u dospělých. Nemocných dětí už ubývá
včera

Vaclík má namířeno opět na Pyrenejský poloostrov. Tentokrát do Portugalska
včera

Počasí v Česku může ovlivnit arktický chlad, připouštějí meteorologové
včera

Nečekané oznámení Hamásu. Další propuštění rukojmích se odkládá
včera

Zoufalým Českým Budějovicím má pomoci fotbalista s téměř 250 bundesligovými starty
včera

Požár v Praze-Michli dnes ráno likvidovali hasiči. Hořela nízká budova
včera

Rumunský prezident Klaus Iohannis oznámil uprostřed politické krize rezignaci
včera

Ottawa obchodní válku vyhrála. Americké firmy potřebují volný obchod s Kanadou a Mexikem, upozornil Beaudry
včera

Trump může válku na Ukrajině ukončit. Pokud ale neuspěje, udělá ji mnohem krvavější
včera

Macron přiznal, že Evropa zaostává. Ujíždí jí vlak
včera

Lámání rekordů pokračuje. Počasí je rok od roku extrémnější, kam až mohou teploty vystoupat?
včera

Hamás vzkazuje Trumpovi: Vaše plány s Pásmem Gazy nevyjdou. Zničíme je
včera

Návrat nadzvukových letadel zkrátí lety do USA na pět hodin. Čeká nás revoluce v letecké dopravě?
včera

"Jak může někdo být tak hloupý?" "Nežijete na téhle planetě." Scholz a Merz se střetli v ostré debatě o migraci, ekonomice a Trumpovi
včera

Je Evropa připravena na příchod JD Vance?
včera

Otevřeně o novinařině: Bez lásky k řemeslu to nejde
včera
Obchodní válka mezi USA a Čínou se rozjíždí: Jak zareaguje Peking?
Peking zahájil odvetná opatření v eskalující obchodní přestřelce s Washingtonem. Čínské clo na téměř 14 miliard dolarů amerického dovozu, včetně ropy, zkapalněného zemního plynu a některých strojů a vozidel, vstoupilo v platnost v pondělí, jen několik dní poté, co prezident Donald Trump oznámil desetiprocentní cla na stovky miliard dolarů čínského zboží, uvedl server CNN.
Zdroj: Libor Novák