Cosi se stalo v hlubokém vesmíru. Sonda Voyager 2 má potíže

Obě sondy vyslaly Spojené státy do hlubokého vesmíru v roce 1977, každou jiným směrem. Nejprve 20. srpna Voyager 2 a pak 5. září Voyager 1. Druhý vypuštěný aparát se pohybuje vyšší rychlostí, a proto je nyní dále od Země než jeho "dvojče" a do mezihvězdného prostoru se dostal o několik let dříve.

Podle informace JPL se ve Voyageru 2 spustil jeden z autonomních protokolů pro ochranu při výskytu nějakého problému. Voyager 1 a 2 mají naprogramovaných víc bezpečnostních postupů, které jim umožňují učinit automaticky kroky k vlastní ochraně, pokud nastanou okolnosti, jež mohou vést k poškození.

An update on our twin @NASAVoyager spacecraft, still operating in interstellar space. After software designed to automatically protect it was triggered, engineers successfully turned Voyager 2's science instruments back on. Normal operations resume soon: https://t.co/UEvQBfMHJt pic.twitter.com/GUCZamVZ0Q

Experti Laboratoře tryskových pohonů v Pasadeně podle NASA s Voyagerem 2 stále komunikují a dostávají od něj telemetrické údaje. Jejich analýza také ukázala, že nevysvětlené zpoždění v realizaci manévrovacích příkazů nechtěně způsobilo současnou činnost dvou energeticky relativně náročných systémů. To způsobilo, že sonda překročila mez dostupné energie.

Ochranný software je navržený k automatickému zvládnutí takových událostí a zřejmě vypnul vědecká zařízení Voyageru 2, aby se deficit energie srovnal. Inženýrům JPL se podařilo vypnout jeden z energeticky náročných systémů sondy a poté vědecká zařízení znovu zapnout, ale zatím ještě od kosmického aparátu žádná data nedostali. Prověřují proto stav ostatních částí sondy a snaží se obnovit běžný provoz.

Voyager 2 je nyní podle NASA přibližně 18,5 miliardy kilometrů daleko od Země. Při komunikaci rychlostí světla se signál k sondě dostane zhruba za 17 hodin a stejně dlouho trvá, než se vrátí odpověď. Vědci tak musejí čekat kolem 34 hodin, než zjistí, zda jejich povely měly na sondě žádoucí účinek.

Obě sondy Voyager se sice už nacházejí v mezihvězdném prostoru, ale Sluneční soustavu ještě dlouho neopustí, upozornila NASA. Podle vědců se totiž hranice našeho solárního systému nachází za vnějším okrajem Oortova oblaku, který tvoří množství malých objektů, jež jsou stále pod vlivem gravitace Slunce.

Šíře Oortova oblaku není přesně známa, ale odhaduje se, že začíná zhruba ve vzdálenosti kolem 1000 astronomických jednotek (AU), tedy téměř 150 miliard kilometrů od Slunce a dosahuje až do 100.000 AU. Jedna astronomická jednotka je vzdálenost Země ke Slunci. Voyageru 2 tak teoreticky zřejmě potrvá ještě 300 let, než se dostane na vnitřní okraj Oortova oblaku, a dalších 30.000 let, než z Oortova oblaku vyletí, uvedla NASA.