Zázračný obr Airbus A380 si aerolinky nikdy pořádně nezískal

Evropský výrobce letadel Airbus doufal, že prodá až 750 těchto strojů, na výrobní lince v jihofrancouzském Toulouse jich ale vzniklo jen něco málo přes 250. Ve vzduchu jsou pouhých 13 let.

S doporučenou cenou asi 450 milionů dolarů (zhruba deset miliard Kč) za letadlo je A380 zázrakem plným moderních technologií. Vaz mu ale zlomila skutečnost, že na svět přišlo na základě požadavků jedné končící éry v letecké dopravě. Jeho délku dožití navíc může zkrátit pandemie covidu-19, která měla na odvětví letecké dopravy katastrofální dopad.

Letadlo A380 vzniklo jako odpověď na stroj 747 zvaný Jumbo Jet konkurenční americké společnosti Boeing. Ve světě letectví, kterému dominovaly velké dopravní uzly a jen hrstka dopravců, se ale Jumbu dařilo. Zvyšující se počty cestujících zahltily velké vzdušné přístavy, jako je letiště Johna F. Kennedyho v New Yorku, Narita v Tokiu nebo Heathrow v Londýně. Ta v té době fungovala s využitím plných kapacit. Společnost Airbus se domnívala, že řešením bude větší letadlo, které z těchto letišť pobere více pasažérů, aniž by se zvýšil počet letů.

Místo nákupu větších letadel se však aerolinky vydaly jinou, finančně udržitelnější cestou: plánovaly nakupovat menší letadla a využívat je ke spojení menších letišť, která zahlcena nebyla.

Airbus A380 byl slavnostně předveden v Toulouse na začátku roku 2005 a poprvé vzlétl v dubnu téhož roku. Jde o jediné dvoupatrové letadlo, které kdy bylo postaveno - v podstatě jsou to dva široké letouny postavené na sobě. Airbus přitom v počátečních fázích vývoje zvažoval několik jiných koncepcí. Jedna z nich počítala s tím, že trupy budou postaveny vedle sebe, což by výrobci umožnilo využít komponenty z existujícího letadla A340.

Letadlo zahrnuje několik nových technologií v samotné konstrukci a elektrotechnice, ale zvláštní pozornost Airbus věnoval kabině. V ní se za pomocí vyššího natlakování, snížení hluku a uklidňujícího osvětlení výrobce snažil zmírnit únavu cestujících a celkově zlepšit kvalitu pobytu na palubě.

"Nejvíce mě dostalo, že se na hlavní palubě můžete u okénka postavit," říká historik letectví a autor knihy o historii A380 Graham Simons. "Já měřím 170 centimetrů a když vstoupím do (letadla Boeing) 737 nebo do (letadla Airbus) A320, na místě u okénka se nemůžu postavit kvůli úložnému prostoru nad sedadly. V A380 jsou však stěny v podstatě svislé," dodává.

Kabina je také vysoce variabilní a leteckým společnostem Airbus umožňuje pořídit si luxusní výstřelky, jako jsou sprchy v první třídě. "Pomyšlení na sprchu v letadle je prostě ohromující," říká Simons. "A mají také vyhřívané mramorové podlahy ... (Letecká společnost) Emirates dozadu umístila bar s onyxovou deskou a když se bar nepoužívá, nechrání ho jen tak nějaký hadr, ale kozinka," dodává.

Letadlo ale vyšlo z módy už ve chvíli, kdy ho 25. října 2007 převzal první zákazník, společnost Singapore Airlines. Komerční letecká doprava se přeorientovala a letadla nově uvedená na trh a navržená k přepravě cestujících z bodu A do bodu B bez využití centrálních letišť, jako je Boeing 787 či Airbus A350, už měla stovky objednávek.

Ve finále se tak investice 25 miliard dolarů (asi 556 miliard Kč) leteckému výrobci nevrátí. Přežití A380 stálo na vztahu s aerolinkami Emirates, které si pořídily zhruba polovinu všech dodaných letadel a kolem luxusního cestování v jedinečném obřím stroji si vystavěly celou image. Letadlo si koupily sice i hlavní evropské letecké společnosti, ale jen v několika exemplářích. Airbus navíc nedokázal prodat jediný letoun na klíčovém americkém trhu.

"Byly tu spekulace, že jsme (s A380) přišli o deset let dřív, než jsme měli; podle mě je jasné, že jsme byli deset let pozadu," uvedl v roce 2019 tehdejší šéf Airbusu Tom Enders, když oznamoval, že firma se výrobu letadel A380 rozhodla ukončit. Krátce nato z funkce odstoupil.