Paúhoř elektrický udeří výbojem o síle až tří zásuvek. Loví i mimo vodu a vdechuje kyslík

Není úhoř jako úhoř. Paúhoř elektrický, jež má příznačný latinský název Electrophorus electricus, nemá s klasickým úhořem z českých řek kromě vzhledu nic společného. Jde o rybu z čeledi nožovkovitých, které jsou také příbuzní parejnokům.

Na světě existují stovky druhů elektroryb, rozdělených do šesti základních skupin. Jedná se o jihoamerické nožovky, africké pasumce, africké rypouny, nebehleďovité, některé rejnoky a parejnoky. O jejich existenci mají vědci ponětí dlouhá desetiletí, do nedávna však nedokázali vysvětlit jejich schopnost generovat elektrický výboj.

Schopnost vydat elektrický proud je stejně jako světélkování hmyzu unikátní

Jedná se o jediné živočichy, kteří ve zvířecí říši mají tu schopnost zasáhnout někoho proudem. Unikátní orgán, který generuje elektřinu, vědci zkoumali na základě genetických studií. Úkaz, který je tak vzácný, jako světélkování hmyzu a vodních živočichů, nebo echolokace u velryb, tak dostal nová vysvětlení.

V roce 2014 magazín Science vyzkoumal, že paúhoř elektrický, obávaný obyvatel Jižní Ameriky, který do vás může vpustit výboj dosahující až 600 voltů, má podobný genetický kód, jako další dvě elektrické ryby. Samy o sobě však byly tyto ryby dislokovány na zcela jiných místech planety. Jejich elektrický orgán vznikl evolučně, na každém druhu elektroryby na jiném místě na těle. Postupně tak tyto ryby, kdy každý druh žil v jiné lokalitě, dospěly stejného genetického vybavení. Ať už šlo o vody Amazonky, nebo o velká jezera v Africe. Tyto ryby mohly svou schopnost vyvinout pouze ve vodě, neboť je na rozdíl od vzduchu vodivá. Vědci si tak dali otázku, jak je možné, že se schopnost vydávat elektrický výboj objevila u ryb, které spolu nemají nic společného a nepřišly spolu do kontaktu.

Slabý proud produkují i lidské svaly a nervy

Zjistili, že jejich "generátor elektřiny" se vyvinul ze svalových buněk. Postupně jak šla evoluce, se tyto buňky stávaly většími a většími, se schopností tvořit elekrtické výboje, zatímco schopnost klasických svalových kontrakcí se vytrácela. První zcela vyvinutý elektrický orgán se objevil před 150 až 250 miliony let. Přeměněné svalové buňky nesou označení elektrocyty.

Tyto elektrické buňky jsou v rybím těle naskládány jaksi do stohu a jednotlivá napětí se tak zvyšují stejně, jako je tomu u sériové baterie. Slabý elektrický proud však produkují v omezené míře i svaly a nervy v lidském těle.

Každá elektroryba má svoji „sílu“. Ty, které mají slabší elektrickou sílu, ji využívají ke komunikaci a k navigaci. Ale třeba právě paúhoř může svým proudem odradit či dokonce zabít nepřítele. Výboj, kterým to může dokázat, je až 600 voltů silný – to je trojnásobek toho, kolik se nachází v elektrických zásuvkách v našich domácnostech. Elektrický paúhoř by však dokázal omráčit koně a dokonce i napájet trolejbus.

Paúhoři dýchají ústy, na hladině hledají kořist i vzduch

Paúhoř elektrický obývá kromě Amazonky také vody Orinoka. Není náhodou, že žije právě v těchto řekách. Ty patří mezi řeky s nejvíc kalnou vodou. A čistá voda je velmi špatným vodičem elektrické energie. Vyslaný výboj vyšlehne paúhoř přední částí těle a vodou se pak vrací zpět do zadní části těla. Vytvoří tak jakýsi uzavřený elektrický obvod, v jehož blízkosti je vše živé ochromeno.

Elektrický orgán má však paúhoř uložený v ocasu, který zaujímá podstatnou část jeho celkové délky. Na základě pozorování víme, že silné elektrické výboje využívají paúhoři jen v sebeobraně a dosahuje jich nad hladinou vody. Pokud chtějí cíleně zaútočit a odradit nepřítele, vyskočí nad hladinou, vydají výboj a vrátí se pod hladinu. Paúhoři navíc nedýchají žábrami, nýbrž ústy. Zhruba 80 % svého kyslíku přijímají polykáním vzduchu na hladině.

Délka paúhoře může výjimečně přesáhnout dva a půl metru. Elektrický orgán zaobírá asi čtyři pětiny těla. Paúhoři patří mezi masožravce a průměrně se dožívají 15 let života. Ryba váží kolem 20 kilo. Nejčastěji mívají tmavě zelenou nebo šedou barvu na hřbetě, v dolní části těla bývají nažloutle zbarvení.

Jejich super schopnost vydávat elektrické výboje se však kompenzovala na jiném místě. Paúhoři mají mizerný zrak, právě proto využívají ty slabší elektrické výboje (s napětím kolem 10 voltů) k navigaci. Vytvoří kolem sebe elektromagnetické pole, za jehož pomocí mohou detekovat další ryby a případné predátory.

Útok paúhořem může způsobit zástavu srdce nebo utonutí

A jak je to s možným útokem těchto živočichů na člověka? Lidská úmrtí, která by měli na svědomí paúhoři, jsou vzácná, ale případy existují. Pokud by byl napaden člověk, který se bude pohybovat ve vodě, taková paralýza elektrickým výbojem od paúhoře může v krajním případě způsobit jeho utopení. Výboj může způsobit i problémy s dýcháním, jeho zástavu nebo srdeční selhání.

Zajímavý je také způsob kladení vajíček samičkami paúhořů. Ty kladou vejce do jakýchsi hnízd, které vytvoří samci za pomocí svých slin. Do takového „slinného hnízda“ pak samička průměrně naklade až 1 200 vajíček s malými paúhoři.

Pro srovnání takový parejnok elektrický dokáže vyprodukovat výboj s napětím od 8 do 220 voltů. V mořské vodě, kde žije, je elektrický proud přenášen snáze. Výboje využívají především k lovu kořisti. Někteří jsou jen 15 centimetrů dlouzí a neškodní, největší mohou dosáhnout délky téměř dvou metrů a váhy až 90 kilo! Ty už mohou představovat pro člověka smrtící zbraň.