Proč se lidé, na rozdíl od zvířat, bojí smrti?

Každý, kdo se někdy dostal do blízkosti mrtvého těla, potvrdí, že zápach s tímto spojený je opravdu velmi nepříjemný. Nyní ale psychologové z Kentské univerzity a vědec z Arkansaské technické univerzity společně tvrdí, že je tento zápach nejen odpudivý, ale že také vyvolává jisté fyziologické reakce, které v lidech vyvolávají pocity děsu a strachu.

Viníkem nepříjemného zápachu je putrescin, chemická látka, která se vylučuje při rozpadu mastných kyselin, obsažených v tkáni. Na základě několika testů vědci zjistili, že po vdechnutí putrescinu se u lidí zvýšila rychlost reakcí a defenzivní chování.

Jinými slovy, lidé se pak chovali podrážděně, ale zároveň byli ve střehu. Podle autorů studie sloučenina „možná slouží jako varující signál, který mobilizuje ochranné reflexy, aby se člověk mohl vypořádat s možnou hrozbou."

Příčinou přitom není nepříjemnost onoho zápachu, jak by se možná mohlo zdát. V rámci testů totiž někteří lidé byli vystaveni zapáchajícímu putrescinu, jiní vodě, která je zcela bez zápachu; další skupina pak ale vdechla amoniak, tedy látku, která rovněž odpudivě zapáchá.

Lidský mozek tak vnímá zápach mrtvého těla jinak než zvířecí. Ostatně pro řadu zvířat, od much až přes největší predátory, je mrtvé maso potravou. Člověka ale smrt děsí z výše uvedených příčin. 

Putrescin, který vzniká při rozkladu mrtvého těla, je přitom jen jednou z látek, které se v těle začnou po skonu hromadit. Proces rozkladu ostatně započne už zhruba po pěti minutách od skonání, kdy začíná dekompozice, rozklad, při kterém dojde k přeměně organických látek na látky anorganické, jako je voda, oxid uhličitý a soli. Buňky trpí nedostatkem kyslíku, hromadí se v nich odpadní produkty a v těle začínají pracovat trávicí enzymy. 

Svaly ochabnou a krev se začíná vlivem gravitace přelévat do nejnižších částí těla, kde vytváří tmavofialové skvrny. Jakmile se kůže zcela odkrví, tělo se zbarví do běla. To vše během první zhruba půl hodiny po smrti.

Po jedné až třech hodinách od úmrtí svaly ztuhnou. V tu chvíli není lehké s lidským tělem pohnout, pokožka navíc chladne a do jednoho dne se kůže začíná scvrkávat a stahovat. Enzymy totiž postupně tráví celé tělo a tento jev se projeví právě tak, že se na kůži vytvoří puchýře a kůže popraská.

Tento proces funguje několik dní bez vnějšího zásahu. Dále však záleží na tom, co se s tělem jako takovým stane. Pokud je zpopelněno, je proměněno v popel a prach. Mnohem zajímavější je ale uložení těla do země. V tu chvíli už v něm naplno probíhají dva různé procesy.

První je závislý na tom, jestli se k tělu dostaly mouchy. Pokud ano, s největší pravděpodobností do něj nakladly vajíčka, ze kterých se líhnou larvy. Ty začínají odumřelé části těla pojídat, ale nejsou na to samy. Lidské tělo je totiž hojně okupováno mikroorganismy, konkrétně bakteriemi, které nám za života velmi pomáhají, po smrti se ale v těle začnou nekontrolovatelně množit. Rozklad tak probíhá jak zevnitř, tak z vnějšku.

Mikroorganismy se živí převážně volně přítomnými cukry a aminokyselinami. Pojídají orgány a měkké tkáně uvnitř našeho těla, které je zvenčí ohlodáváno larvami mušek. Ty se následně zakuklí a promění v dospělé mouchy, které do těla opět nakladou vajíčka. Celý tento proces se opakuje, dokud se mají larvy čím živit. Proběhne zhruba čtyřikrát.

Pokud není tělo uloženo v rakvi nebo není pohřbeno vůbec, nastávají další fáze rozkladu. Tlející ostatky přilákají další zástupce hmyzu, například mravence, kteří nakladou další vajíčka. Larvy se poté živí proteiny a tuky. Následně se objeví první predátoři, kteří se živí právě larvami hmyzu. Objeví se pavouci, ptáci a posléze i větší masožravci.

V případě lidského těla, které je pohřbeno, ale k této fázi většinou nedochází a mikroorganismy v našem těle si vystačí sami, spolu s případnými larvami. Ty na lidském těla pracují zhruba rok, než dojde k rozpadu kůže a měkkých částí. Do dvou let dojde k rozkladu chrupavek, obličeje a břišní dutina je zcela otevřena. Postupně ale dál funguje proces rozkladu, který končí zhruba po deseti letech. Z těla už nezůstalo nic, co by mohly jakékoliv organismy zpracovat, a zůstávají pouze kosti.