Opus Dei: Mysteriózní sekta, které se bojí celý svět?

Začněme tou divočejší možností, tedy co když měl Dan Brown pravdu? Existuje hned několik indicií, které nevrhají na celé sdružení Opus dei zrovna pozitivní světlo. Nařčení se pohybují od obnovení středověkého flagelantství -sebemrskačství, přes sadomasochistickou sektu až po intrikánskou skupinu nepodobnou iluminátům známým z nejrůznějších konspiračních teorií, kteří dokázali svými zástupci infiltrovat politickou reprezentaci nejednoho státu.

Jedním z nevýraznějších a nejčastěji kritizovaných prvků je právě dobrovolné způsobování bolesti ve snaze o napodobení Kristova utrpení . Podle vyjádření oficiálních představitelů jsou v rámci Opus Dei rozšířeny pouze mírné metody sebetrýznění, tzv. umrtvování těla. Kromě půstu, jde o odpuštění si dalších tělesných slastí jako je třeba sex. Mimo je také povoleno cilicium, tzv. žíněné roucho. Jde okovaný řetěz s ostrými trny obrácenými k tělu kajícníka, nejčastěji se nosí v oblasti stehen. To má pomoci přemáhat sobectví a posílit lásku k Bohu a bližním. Podle neoficiálních a nepotvrzených informací, ale jdou mnozí členové mnohem dále a je pravdou, že samotný zakladatel hnutí často používal k umrtvování těla i středověký bič – pětiocasý karabáč.

Kritizováno bývá opus Dei i za údajný seznam zakázaných knih, nebo problematické náborové techniky, které častokrát zavání psychologickou manipulací, alespoň podle představitelů ODAN -Opus Dei Awarness network. Členové tohoto sdružení jsou vesměs bývalí členové Opus Dei, kteří si dali za cíl upozorňovat na pochybné praktiky sdružení. Nedobré pověsti rozhodně neprospívá snaha o utajování informací o vnitřním chodu instituce, to vždy tvoří úrodnou půdu pro jakékoliv konspirační teorie. Nejdrsnější konspirace o Opus dei tvrdí, že jde o modernizovanou verzi Inkvizice, která působí jako papežská tajná služba, podporuje fašismus a má své členy mezi představiteli hned několika významných států.

Pokud se budeme soustředit na oficiálně dostupné informace, tak se před námi otevírá příběh neobyčejně úspěšného církevního sdružení. Opus Dei založil španělský kněz Josemaría Escrivá de Balaguer roku 1928. Jeho cílem bylo dosáhnout oživení katolické zbožnosti skrze propojení profesní práce s povinnostmi křesťana. Toto poselství narazilo na názory běžné v církvi tehdejší doby, že k dosažení svatosti se dostanou pouze řeholníci nebo kněží. Dnes ale bývá prelatura považována za spíše ultrakonzervativní část katolické církve, která klade důraz na dodržování přísné mariánské úcty, askeze a celibátu pro výše postavené členy. V roce 1933 bylo otevřeno první centrum Opus dei, tzv. Academia DYA a od té doby spadá pod Opus Dei mnoho vzdělávacích institucí, včetně několika uznávaných vysokých škol.

Pověsti Opus Dei příliš neprospělo období druhé světové války, protože někteří jeho členové se stali členy vlády fašistického diktátora generála Franca. Na druhou stranu jiní členové byli i touto vládou pronásledováni a tak pravděpodobně není možné uvažovat o nějaké organizované podpoře režimu sdružením Opus dei. Samotný zakladatel Escriva se přestěhoval do Říma za účelem rozšíření hnutí do světa. A to se mu nakonec opravu velmi rychle podařilo V následujících letech cestoval po celé Evropě, aby připravoval započetí práce Opus Dei v různých zemích. Do České republiky Opus Dei přišlo v roce 1990.

Velmi rychle se propracovalo Opus dei i ke schválení katolickou církevní hiearchií, od roku 1947 je schváleno Svatým stolcem, posléze dokonce dosáhlo na status osobní prelatury, díky čemuž je hnutí podřízeno v některých ohledech přímo papeži, přestože řadoví členové zůstávají zároveň členy svých diecézí. Vůbec extrémně rychle proběhlo svatořečení zakladatele hnutí, Josemaría Escriva se stal svatým pouhých 16 let po své smrti. I tyto fakty přispívají k nejednomu konspiračnímu podezření, ale také může jít pouze o výjimečný úspěch způsobený charismatem hlavního představitele.