Češi seděli u večeře a kochali se krajinou, za pár sekund vše zmizelo. Z příběhu největší laviny v historii mrazí

Je 10. ledna roku 1962 večer a pod peruánskou horou Huascarán se lidé v rekreačních střediscích baví, večeří a chystají se ke spánku. Poté, co se ručička hodin přehoupne přes půlnoc, Se pod nimi otřese země. Utrhne se totiž kus nedaleké vyhaslé sopky, který váží až šest milionů tun.

Za doprovodu ohromné rány se masa sněhu začne valit dolů. Většinou trvá i desítky minut, než se tak masivní kus sněhu dokutálí do nížiny, v tomto případě ale lidé tolik času na záchranu nemají. Během sedmi minut je pohltí masa sněhu o velikosti několika mrakodrapů a dvě města jsou srovnána se zemí. 

Celé údolí pokryla dvanáctimetrová vrstva ledu, sněhu a bahna. Všude je tma, zima a zranění lidé. Lavina se ale valí dál a odnáší pryč těla dalších lidí. Většina z nich neměla šanci tragédii obřího rozsahu přežít.

Úsvit ukázal, jak ohromné škody katastrofa napáchala. Pod ledem a sněhem našlo smrt 4000 lidí, některé lavina odnesla i 100 kilometrů daleko. Pro Peru se jedná o nejhorší novodobou tragédii vůbec a jen málokdo tuší, že už za pár let se odehraje další, která tuto hravě strčí do kapsy.

31. května 1970 se na následky zemětřesení ze západní stěny Huascaránu uvolnila ledová masa, která způsobila mohutný sesuv ledu, kamení a bahna. Bez varování se do údolí začala rychlostí 200 km/h valit několikakilometrová masa ledu a sněhu, která ničila vše, co jí přišlo do cesty.

Sesuv na cestě do údolí pohřbil města Yungay a Huaraz. V Yungay se v té době nacházelo zhruba 18 000 lidí, v Huarazu asi 2 000 obyvatel. Všichni byli během několika sekund mrtví. Tím ale řádění laviny zdaleka neskončilo.

Vlna sněhu se valila dál a i v dalších částech pohoří Bílé Kordillery zabíjela. Další města a tábory, další desetitisíce mrtvých. Už nyní je jasné, že katastrofu nemohlo přežít na 50 000 lidí, ale lavině to nestačí. 

Tou dobou se pod horou nacházela i československá horolezecká expedice Peru '70, jejímž cílem bylo dobytí nejvyššího vrcholu Huascarán Sur. Výprava čítala 14 lidí a chilského průvodce. Jen několik hodin před katastrofou rozdělali členové expedice tábor a chystali se na večeři a příjemné chvíle strávené pod horou. O pár hodin později všichni pod masou sněhu zahynuli. 

Celková výše škod se nikdy nepodařila vyčíslit. Optimistické odhady hovoří o nejméně 66 tisících mrtvých. Podle mnohých pramenů ale mohla největší lavina v historii zabít až 100 tisíc lidí.