Odkud pochází nadávka himmellaudon? Generála Laudona nepěkně zesměšnila písnička

Jen těžko bychom dnes našli někoho, kdo nikdy neslyšel o generálu Laudonovi, popřípadě neznal alespoň nadávku himmellaudon. Ovšem asi jen málokdo tuší, kým doopravdy Ernst Gideon von Laudon byl nebo kdy žil. Pro celou řadu lidí jde o legendární postavu lidové kultury, aniž by tušili, že se jedná o skutečnou postavu z historie. Na vině bude pravděpodobně slavná písnička o generálovi Laudonovi, který jede přes vesnici a po boku s různými ženami. Asi by se hodně divil, co s jeho odkazem udělá nocleh ve vesnici Rynoltice u Liberce, který byl pravděpodobně inspirací pro slavnou píseň.

Laudon je tak lehce komickou ukázkou, jak zvláštně může zafungovat historická paměť. Ale i přesto stojí za to se na zajímavosti z jeho života podívat.

Mládí a neúspěšný start kariéry

Budoucí slavný generál pocházel z Lotyšska, ovšem z nepříliš bohatých poměrů, jelikož vyrůstal v dobách války mezi Švédskem a Ruskem. Lotyšsko tak bylo nejdřív švédské a v důsledku války pak Ruské. V ruské armádě Laudon taky zahájil svou vojenskou kariéru. Účastnil se bojů s krymskými tatary a vysloužil si ostruhy poručíka. I přes kariérní postup se Laudonově rodině nedařilo a po návratu s tažení se nacházela ve finanční krizi a hrozilo. Laudon se vydal za výdělkem nejprve do Švédska, kde nepochodil a pak do střední Evropy. Jelikož jsme ve 40. letech 18. století, řádila zde válka o rakouské dědictví a Laudon doufal, že bude o jeho důstojnické služby zájem. Paradoxně se však vydal do Berlína, kde se marně dožadoval audience u pruského krále. Laudon byl de-facto žoldák, tak se bez váhání vydal s nabídkou na druhou stranu barikády. V počátcích války na tom rakouská strana nebyla příliš dobře a tak dost možná i proto dostal nabídku na velitelství setniny rakouské armády.

Boje pod vlajkou Marie Terezie

V rakouské armádě Laudonova hvězda rychle stoupala. Nejprve se pokoušel dobýt zpět pro Marii Terezii ztracená slezská území, která dlouhá staletí patřila ke Koruně české, ale v budoucnu tomu tak být již nemělo. Podařilo se mu dosáhnout několika dílčích úspěchů. Především dobyl město Kozlí, dnešní polské okresní město Kędzierzyn-Koźle. Ovšem polským se stalo až po druhé světové válce a do té doby patřilo k Německu, jako celé dnešní polské Slezsko. Posléze byl Laudon převelen na Vojenskou hranici, kde bojoval proti Turkům. Vojenská hranice byla zvláštním územím, kde platila zvláštní práva, jelikož se jednalo o válečnou zónu mezi habsburským mocnářstvím Osmanskou říší. Táhla se z Chorvatska, Uhrami až po dnešní Slovensko. Po bojích v Chorvatsku si vysloužil Laudon hodnost majora a vrátil se do Čech.

Doba největší slávy

Největší slávu si vydobyl Laudon zejména v průběhu sedmileté války, v níž se Marie Terezie naposledy marně pokoušela dobýt Slezsko. Pomineme-li neúspěšnou bitvu u Lednice, tak dosahoval Laudon jedno vítezství za druhým a panovnice mu osobně posílala pochvaly a hodnotné dary. Ovšem v posledním roce války rakouští spojenci Rusko a Švédsko uzavřeli s Pruskem mír a dobytí Slezska se tak stalo nereálným i přesto, že poprvé od ztráty Slezska Laudonova armáda přezimovala na slezském území a blýskalo se na lepší časy. Sám Laudon odmítl bojovat v defenzivním bojích, čemuž bylo vyhověno a dokonce války už jen odpočíval.

Na konci života

Laudon se ještě účastnil bojů o bavorské dědictví a dalších válek s Turky v Chorvatsku, z kterých se vracel už jako známý lidový hrdina. Těsně na sklonku života byl odměněn hodností Generalissima, čehož se před tím dočkal jen Albrecht z Valdštejna a Evžen Savojský. Jednalo se o zcela mimořádnou hodnost, pro nejvyššího velitele všech vojenských složek, který se zodpovídal pouze císaři. Laudon zemřel roku 1790 v Novém Jičíně na náhlý záchvat třesavky a dodnes jeho osobnost v tomto městě připomíná speciální expozice v místním muzeu.