Chaos v carském Rusku? Na trůn chtělo hned několik falešných následovníků

Po rozkvětu Ruska za vlády cara Ivana Hrozného došlo k nečekané úpadku a řadě problémů mezi něž patřila i otázka nástupnictví. Lžidimitrijové využili toho, že nejmladší syn cara, Dimitrij byl roku 1591 zavražděn, ve svých pouhých 8 letech. Díky tomu, že malý Dmitrij zemřel tak mladý, nikdo neměl představu, jak by vypadal, kdyby se dožil dospělého věku. Tak se o 14 let později se objevuje na trůně první Lžidimitrij.

Ten se poprvé v pramenech objevuje kolem roku 1600, když historkou o svém původu zaujme moskevského patriarchu. Když se to dozví car Boris Godunov, vydá rozkaz k jeho zajetí. Lžidimitrij na nic nečeká a prchá do Polska a má proč, malého Dmitrije totiž nechal zavraždit pravděpodobně právě Boris Godunov a bylo nasnadě, že by Dimitrije zvraždil klidně i „podruhé“. V Polsku Lžidimitrij získal rychle podporu, ne snad že by Poláci uvěřili jeho historce, ale proto, že chtěli využít nepokojů v Rusku a rozšířit tak svůj vliv. Lžidimitrij chtěl upevnit polskou podporu, a tak se rozhodl v Krakově konvertovat k římskému katolictví a s polskou armádou se vydá dobývat carský trůn. Lžidimitriho záhy podpoří i mnozí ruští bojaři a kozáci, i za tím jde ale vidět zištné důvody.

V první bitvě s carskými vojsky zvítězí, ale druhá by znamenala jeho konec, kdyby hned po ní car Boris nezemřel – což a uvolnilo Lžidimitrijovi cestu na trůn. Po korunovaci v Moskvě jeho pravý původ potvrdí i jeho „matka“ carevna Maria Nagaya. Rodina nepopulárního cara Godunova je celá vyvražděna, s výjimkou carovy manželky Xenie, která se stane asi milenkou nového cara. Na trůně se ale dlouho neohřeje, protože jeho zjevná podpora Poláků se stane záhy velice nepopulární, vypukne revoluce a Lžidimitrij je zabit při převratu zorganizovaném Vasilijem III, dalším carem Ruska.

Druhý Lžidimitrij má ještě kurióznější původ, protože se za cara vydávat ani nejspíše nechtěl.  Původně se vydával za jednoho moskevského šlechtice, jenomže když byl odhalen a dán na mučidla tak se údajně přiznal k tomu, že ve skutečnosti je Dmitrij. To se hodí vzbouřeným kozákům, kteří čela nového Lžidimitrije II. využijí jako záminku pro svou vzpouru. Jeho identita je potom „dokázána“ tím, že manželka Lžidimitrije I. prohlásí, že to je její ztracený manžel. Na základě toho opětovně získá podporu Poláků a slibem konfiskace majetku bojarů i prostý lid. V bitvách se mu ale příliš nedaří, zvláště potom co car Vasilij získá podporu švédských žoldnéřů. Z bitvy dokonce musí uprchnout v přestrojení za rolníka (což ale nebyl pro Lžidimitriho II. problém, protože byl už zvyklý na změny své identity), přesto má nadále podporu jihovýchodního Ruska, přinejmenším do doby než je zavražděn jedním ze svých spojenců.

Třetí Lžidimitri se objeví na scéně roku 1611, tentokrát více na východě Ruska, ale opětovně spoléhá na věčně nespokojené kozáky a podaří se mu obsadit Pskov. Jeho vláda je ale opravdu velice krátká, trvá jen několik týdnů a končí dost neslavně, je zrazen vlastními muži a předán carovi do Moskvy, kde ho nečeká nic jiného než veřejná poprava – ta má snad zabránit zjevení dalšího falešného následníka trůnu.

Těžké časy pro Rusko tím ale zdaleka nekončí, část nespokojených bojarů si zvolí za cara Vladislava, syna polského krále Zikmunda II.  a Poláky požádají o vojenskou intervenci. Jenomže i to se jim vymkne z rukou, protože Zikmund, když už má v Rusku tu armádu, se rozhodne obsadit trůn sám a pokračuje v invazi do Ruska. Teprve v reakci na tento vpád se ruští bojaři přestávají handrkovat mezi sebou, spojí se v bohatými kupcy a kozáky proti Polákům, které vyženou z Moskvy. Definitivně jsou všechny zmatky ukončeny nástupem dynastie Romanovců na trůn.