Záhadné Cuicuilco: První velkoměsto skrývalo unikát, dnes o něm skoro nikdo neví

Budoucí město Cuicuilco vzniklo původně jako malá zemědělská osada jižně od jezera Texcoco v jihovýchodní části Mexického údolí. Jednalo se o jednu z nejranějších a nejúrodnějších oblastí Mezoameriky, proto není divu, že zde tato osada, stejně jako několik dalších, vznikla už kolem roku 1400 př. n. l.

Zatímco v oblasti kolem Mexického zálivu se již rozvíjela Olmécká civilizace, zde kolem jezera Texcoco se po roce 800 př. n. l. začala rozvíjet pravá města, respektive městské státy, které měly svou tradici až do pozdního období Aztéků v 16. století n. l. Samotné Cuicuilco se stalo nejstarším městským státem v oblasti.

Především po roce 500 př. n. l. nastalo období, kdy se jednotlivá rodící se města snažila o nadvládu nad danou oblastí Mexika. Cuicuilco si po dlouhou dobu udržovalo určitá privilegia a výsady a to až do 1. století př. n. l. Úspěch tohoto města byl dán především polohou a mytologickou náplní místa, které z něho dělalo kultovní centrum oblasti. Pro tuto zemědělskou oblast byla velice důležitá voda a právě s kultem vody či vodního božstva se město Cuicuilco spojovalo. Díky soustředění značného množství pracovních sil, se zdejším obyvatelům podařilo vystavět několik kanálů, které sem z okolního pohoří přivádělo vodu. S tím byly spojené i nádrže na vodu, které se nacházely v areálu města a představovaly tak rezervoáry pro pitnou vodu, popřípadě veřejné lázně. Na důmyslný vodní systém navazovaly zavlažovací kanály, které značně zvyšovaly úrodnost.

Právě díky skvělému využití přírodních podmínek a jistě i propracovanému systému vlády a propagace města, si Cuicuilco získalo určitý věhlas v oblasti. Soustředilo se sem značné množství zemědělského obyvatelstva z okolí, což umožňovalo růst politické moci, ale též správní organizace, náboženství a řemesel. Město udržovalo kontakty i s vyspělou olméckou oblastí u Mexického zálivu, což umožňovalo lukrativní obchod a výměnu kulturních vzorců. Předpokládá se, že zde během největšího rozkvětu mohlo žít asi 20 000 lidí.

S rozvojem města byl spojen i stavební ruch, který zde nechal vzniknout několika monumentálním dílům, ať už se jednalo o palácové komplexy, vyvýšená shromaždiště či chrámy. Vedle jiných podobných staveb zde vznikla i městská dominanta, kterou byla 23 metrů vysoká pyramida o základně 100 metrů. Jejím specifikem bylo, že se nejednalo o klasickou pyramidální stavbu se čtvercovou či obdélníkovou základnou, což bylo jinak typické pro všechny ostatní pyramidové stavby v Mezoamerice, ale o kruhovou stupňovitou pyramidu. Inspirací pro ni byla nejspíše pyramida z olméckého centra La Venta, která však byla z hlíny. Pyramida v Cuicuilcu tak byla nejstarší kamennou pyramidou v Novém světě. Její podoba měla nejspíše kopírovat okolní kopce a sopky.

Ještě před začátkem našeho letopočtu mělo Cuicuilco značně výsadní postavení. O moc nad celou oblastí Mexického údolí ale následně začalo soupeřit se severním sousedem, kterým bylo město Teotihuacán.  V té době nebyl Teotihuacán nijak velkým městem, byl spíše vyrovnaným soupeřem  Cuicuilca s velkým počtem zemědělského obyvatelstva z okolí. Ovšem v prvním století n. l. začal získávat větší moc, což vedlo k příchodu nových obyvatel i z města Cuicuilco. To nejspíše lidé opouštěli po sérii menších zemětřesení spojených s aktivitou nedaleké sopky Xitle. Ta nakonec Cuicuilcu přinesla zhoubu, jelikož okolo roku 100 n. l. skutečně vybuchla. Její výbuch znamenal katastrofu a definitivní konec pro město Cuicuilco, které se ocitlo pod vrstvami lávy a popela. Zánik Cuicuilca též umožnil nástup k moci Teotihuacánu, který se následně stal hlavním městem oblasti a pomyslným duchovním městem celé Mezoameriky.