Fanatický spalovač knih páter Koniáš: Tmář a ničitel české kultury? Jiráskovi nevěřte

Koniáš žil na přelomu 17. a 18. století, což byla doba se svými specifiky. Tehdejší habsburská vláda usilovala o sjednocení svých zemí ve víře. Je jasné, že spojovat obyvatele království mělo katolické vyznání, které však ještě dlouho po bitvě na Bílé Hoře netěšilo dobré pověsti a silná husovská tradice v českých zemích stále rezonovala. Jak všichni dobře vědí, Jirásek tyto snahy označil za dobu temna a utlačování českého národa. Historická věda však nabízí i odlišnou interpretaci.

Třicetiletá válka poukázala na nutnost reforem středověkých států, čímž započalo postupné utváření států moderních s centralizovanou vládou, profesionálním úřednictvem a pravidelným výběrem daní. Do tohoto konceptu se však věroučné rozdíly nehodily, a tak se Habsburkové snažili svůj stát sjednotit pod jednotnou vlajkou katolictví. Ovšem nic se neudělá samo a někdo si musel dílčí úkol ve vývoji evropské civilizace odpracovat. Obzvláště se hodili jezuiti a Antonín Koniáš se v pozdějších dobách stal symbolech jejich misionářských snah.

Jediná pravá víra

Koniáš nejprve studoval na pražské artistické (filozofické) fakultě, a pak vstoupil do jezuitského řádu a započal svou kariéru jako misionář a vášnivý kazatel. Není žádný div, že jeho vztah k reliktům starých náboženství jako bylo kališnictví, luterství nebo bratrské vyznání, neměl vřelý vztah. V jeho době ještě neexistoval ekumenismus, tudíž každý upřímně věřící člověk byl postaven před zásadní otázku, jelikož cesta ke spáse po smrti vedla jen jedna. A co ti nešťastníci, kteří ve “správnou” víru nevěří?

Pro náboženského fundamentalistu byla odpověď zcela jasná, a tak se snažil svou činností vést ovečky tou jedinou správnou cestou. Měl zkrátka zápal pro věc, a to doslova. Vypracoval seznam knih libri prohibiti, který nesl název Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající, k vykořenění zamykající. Na něm byly vypsány nejen knihy ke spálení, ale i knihy opravitelné nebo dokonce sporné, čili takové u nichž bylo problém dohledat konkrétní nepravověrnost, přestože pocházely z kacířského prostředí.

České i německé knihy hořely rovnoměrně

Ale zpět ke Koniášovu zápalu pro věc. Nevhodné texty spaloval, aby před nimi ochránil nevědomé s nekatolickými úmysly. Soudí se, že na hranici pod Koniášovou taktovkou skončilo na 30 000 výtisků. Výsledkem opravdu nebylo, že by lidé neměli, co číst. Díky Koniášovi vycházely tisíce dalších knih, ovšem tentokrát se jednalo o knihy s katolickou tématikou. V Jiráskových představách dějin byl fanaticky jezuita zhoubcem českého národa a kultury. O nacionální otázky mu však vůbec nešlo, šlo čistě o náboženský fanatismus katolického střihu. Luteránský blud byl samozřejmě napojen zejména na německojazyčné prostředí, což v Koniášových očích nebylo v žádném případě polehčující okolnost.

Pokud nahlédneme do jeho seznamu problematických knih, tak v něm najdeme 960 českých titulů, 970 německých a další byly v latině a francouzštině, celkem jich bylo nežádoucích 2 274 kusů. Nejnutněji potřebovaly očistu plamenem díla husitských mučedníku Jana Husa a Jeronýma Pražského, učitele národů Jana Amose Komenského, či reformátorů Němce Martina Luthera nebo Francouze Jana Kalvína. Na jejich čestné místo v historii však Koniášovo řádění mělo pramalý vliv.