Posázaví? Zdejší země je nasáklá krví z časů poděbradských válek

Jednou z nejstarších a neznámějších památek z Posázaví je určitě klášter v Sázavě. Jedná se o jeden z nejstarších klášterů u nás. První zmínky sahají do roku 1032. U zrodu kláštera stáli kníže Oldřich a poustevník Prokop, později prohlášený za svatého, kolem něhož se zde tvořila skupina následovníků. Od časů Karla IV. zde docházelo k velké přestavbě v duchu vrcholné gotiky. Ovšem k dokončení chrámu nedošlo. Stavbu zastavila husitská revoluce. Husitské plenění sázavského kláštera a okolí v 1. polovině 15. století však byly jen jednou z několika kapitol.

První válečné a dobyvačné události 15. století se zde odehrály už na samém počátku tohoto věku. Své by o tom mohly vyprávět ruiny hrádku známého jako Čejchanův hrádek, který se stal cílem trestné výpravy krále Václava IV. proti loupeživému rytíři Janu Zoulovi z Ostředka. Hrad byl tehdy dobyt a již nikdy nebyl obnoven. 

Nejstarším hradem v oblasti je však nejspíše hrad Český Šternberk. Ten nechal vystavět Zdeslav z Divišova již někdy před rokem 1241, kdy je hrad poprvé uváděn. Byť prošel hrad řadou přestaveb, původní gotické jádro je stále patrné, stejně jako odkaz na ony časy 15. století, kdy v sázavské kotlině křižovala vojska dvou znepřátelených stran.

Na jedné straně to byli přívrženci pánů ze Šternberka, konkrétně Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, bojovníka za katolickou víru a zakladatele odbojné Jednoty zelenohorské, na druhé straně to byli přívrženci krále Jiřího z Poděbrad, který bojoval za možnost víry v podobojí a dodržování kompaktát. Zde v Posázaví byli královými straníky především Kostkové z Postupic, konkrétně Zdeněk Kostka z Postupic.

Zdeněk Kostka z Postupic byl rádcem a blízkým přítelem krále Jiřího. V Posázaví vlastnil jeho rod několik hradů, konkrétně Zlenice, Ježov, Starou Dubou a Komorní Hrádek. Jednalo se o velké dominium, které však jakoby leželo v srdci, či obklopené statky pozdějšího protivníka, kterým se po neshodách s králem stal onen Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. Ten na jih od panství Kostků vlastnil hrady jako Konopiště, Líšno a Zbořený Kostelec, na druhou stranu podél řeky měl pevný hrad Český Šternberk.

Zdá se, že někdy během 60. let si zde oba pánové vyřizovali účty a Zdeněk Konopišťský zde svému sousedovi nejenže plenil jeho statky, ale též dobýval či alespoň ničil některé jeho hrady. Dobyvačná rétorika Zdeňka Konopišťského se dotkla nejspíše všech hradů, přičemž Zlenice a Ježov již nebyly obnoveny a od 60. let 15. století jsou uváděny jako pobořené a pusté. Do dalších let přežil jistě hrad Stará Dubá, původní rodiště pánů z Dubé. Přežil též hrad Komorní hrádek, pozdější hlavní sídlo rodu Kostků z Postupic v Posázaví.

Ovšem dobyvačné akce se dotkly pochopitelně v rámci odvety i statků a hradů Zdeňka Konopišťského ze Šternberka. Králem a jeho straníky byly dobývány všechny jeho hrady. Padlo Líšno, Zbořený Kostelec a jako poslední i Konopiště. To bylo obléháno dlouhých 18 měsíců a do českých dějin se tak tento hrad zapsal jako nejdéle obléhaný hrad. Dobyt byl i Český Šternberk, na kterého ze dvou stran střílely bombardy a trebuchety královského vojska. Nevýhodné staveniště na klesající ostrožně, kde byl hrad postaven, se mu stalo osudnou. Šternberkové však následně hrad získali zpět a opravili ho. Místo, odkud jim předtím nad hlavami létali prakové koule, tedy vrchol hřebene, který se tyčil nad hradem, zajistili předsunutou dělostřeleckou baštou.

Podobné boje a krveprolití už však Posázaví nezažilo a bašta tyčící se dodnes nad hradem, je tak především upomínkou na dobu, kdy hrady zcela zaspaly vývoj válečných zbraní a vojenské taktiky. Český Šternberk, podobně jako další hrady, se dodnes majestátně tyčí nad řekou Sázavou. Jiné, jako například Zlenice, Stará Dubá či Zbořený Kostelec, však onu dobu poděbradských válek v druhé polovině 15. století nepřežili a stali se tak pomníky zkázy oné doby, která předznamenávala konec epochy hradů.